Plzeňský tým má obrovský charakter, tvrdí Radek Duda
Radek Duda - hokej není nuda. Známá slovní hříčka je spjatá s osobností české hokejové scény, které na sebe v této sezoně upozorňuje pouze v tom kladném smyslu. Hráče, který měl vždycky nálepku bouřliváka a nedisciplinovaného provokatéra, by teď v Plzni nejraději nosili na rukou.
Svými skvělými výkony po boku Martina Straky vytáhl tým mezi elitní desítku. Případné play-off si ale nezahraje, vrací se totiž z hostování do prvoligového Chomutova. Otázkou je, zda ještě nenastoupí zítra na ledě pražské Slavie.
Svůj zřejmě poslední majstrštik předvedl Radek Duda v zápase s Pardubicemi. Jeho Plzeň v souboji s Východočechy rozhodně nebyla lepší, hosté měli ve třetí třetině navrch. Indiány ale zachránili dva muži, kteří doplnili soubor Mariana Jelínka až v průběhu sezony.
Skvěle chytající Luboš Horčička a střelec Radek Duda. Jeho gól z 57. minuty byl nakonec vítězný. "Ze strany jsem ujížděl obránci a nic jiného mě nezbývalo, než vystřelit. Tak jsem to prostě zkusil mezi nohy a buď to tam spadne nebo ne. To je štěstí."
Chtěl jsem si dokázat, že hokej umím, prohlásil Duda
V první lize se přitom před příchodem do Plzně Duda trápil a nedával góly. Indiánský hokej mu ale náramně sedl. V Plzni stihl odehrát 25 utkání, v nichž 16krát skóroval a připsal si i 13 asistencí.
"Sám jsem si chtěl dokázat, že umím hrát hokej. Když něco umíš, tak to nezapomeneš. Pak jsou další atributy, který k tomu potřebuješ. Mít důvěru trenéra, mít spoluhráče, s kterými si sedneš a hrát systémem, který ti vyhovuje. A to všechno najednou přišlo."
Dřív poutal pozornost kromě svého hokejového umu simulací, potyčkami se soupeři, občas zákeřnými fauly a častým oslabováním svého týmu. Za svá vystoupení v dresu plzeňských indiánů ale zaslouží absolutorium a zdá se, že dozrál v jednoho z nejlepších hokejistů, kteří brouzdají tuzemské ledové plochy.
"Nikdy jsem nad sebou nepochyboval, že hokej hrát neumím. Takovou nálepku jste mi dali vy. Já s ní žiju a je pro mě nejdůležitější, když si lidi udělají obrázek sami. A neposlouchají, co o mě, kdo říká. To je pro mě nejdůležitější. Pracovat s lidmi, kteří vědí, jaký jsem a takového mě berou."
Před plzeňským mužstvem musím smeknout, uznal Duda
Plzeň zachvátila v posledních týdnech doslova Duda - mánie. Hráč s číslem 69 se stal miláčkem publika a při své rozlučce si včera vychutnával ovace ČEZ arény.
"Myslím si, že to bylo i přehnaný, takový ovace. Když jsem přišel, tak jsem chtěl klukům nějakým způsobem pomoc. Viděl jsem, jak tým pracuje, jak funguje, jak je hladovej a od okamžiku, kdy nám sebrali body a kola ubíhala a my jsme ani na soupeře nic nestahovali, tak bylo neuvěřitelný jakou měl ten tým morálku a vůli," vysmekl zkušený forvard poklonu plzeňské kabině.
Pro Dudu to možná nebyl poslední zápas v dresu indiánů, stále existuje varianta, že by nastoupil ještě v úterý na Slavii. "Ať budu hrát nebo nebudu, tak musím smeknout před plzeňským týmem, protože má ohromnou vůli po vítězství a charakter. To se nevidí. Od trenéra počínaje, přes hráče až po fanoušky, který udělají hokejovou kulisu takovou, že je tým potom takhle silnej."
