Horolezci jsou odnepaměti zvyklí, že svoje vítězství i svoje náročné sportovní bitvy, při nichž jde bez nadsázky o život, zvládají v ústraní - bez diváků, kteří by dychtivě sledovali jejich úsilí o překročení vlastního stínu. Jako příklad z poslední doby může posloužit jeden z držitelů olympijské ceny Fair play za rok 2008 Zdeněk Hrubý:

20:15 21. října 2009 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Není to tak dlouho, co šplhal v Karakoramu na jeden z osmitisícových vrcholů. A třebaže namísto toho, aby dosáhl svého cíle, musel neplánovaně bojovat o přežití, procítěně dnes prohlašuje:

„Prázdninová cesta byla úžasná vzhledem k našemu cíli, prvovýstupu na Gasherbrum I. Pak ale přišla taková nečekaná zrada, že mi praskly žaludeční vředy."

„Nastal dramatický ústup, takže nejdřív, když jsem nevěděl co se děje, jsem byl naštvaný, že jsme to nevylezli, ale teď jsem rád, že jsem živ. Na výlet ale vzpomínám v dobrém," říká Zdeněk Hrubý.

Zdeněk Hrubý plánuje námořnickou zkušenost

Zkušený lezec ale neplánuje delší odpočinek. Už brzy se chystá na další zajímavý válet: „To bude v zimě, na to se moc těším, protože to bude takové ryzí dobrodružství. S několika kamarády jsme spojili síly s Rudou Krautschneiderem, známým dobrodruhem a mořeplavcem, s kterým se na replice středověké plachetnice pokusíme doplout do Antarktidy."

„Tam navštívíme jeden dosud neprobádaný ostrov, kde jsou úžasné možnosti těžkého lezení a krásných výstupů a tam se budeme snažit něco pěkného vylézt a pak se ještě dostat na plachetnici zpátky do civilizace," dodává.

Strach je dobrý rádce, ale špatný pán

Ale to bude opravdu až v zimě. Do té doby bude mít Zdeněk Hrubý čas na to, aby se těšil a nebo také bál. Pokud je ovšem špičkový horolezec ochoten připustit, že existuje něco, čemu se říká "strach".

„Určitě. Strach mám. To je takový korektiv, aby člověk zvažoval do čeho jde a v každé sekundě nějak poměřovat to, co ještě má smysl a co nemá. Pokud nemáte to odhodlání a nemáte psychické a fyzické síly se pohybovat na hranici možností, tak nikam nevylezete."

„A zase na druhé straně, pokud to špatně vyhodnotíte v nějakých kritických situacích, tak prostě tu hranu překročíte a za takové chyby se platí dost často i životem."

Jinými slovy - pro Zdeňka Hrubého nebyly prý až tak vzácnou událostí momenty, kdy si říkal: „Už abych byl dole, protože tam je člověku nejlíp."

„Ano, jenomže to se opakuje, nechci říct na každé expedici, ale dost často. Když je člověk unavený a poškozený a je zklamaný, tak si říká: „No sem už nikdy, tady do toho mrazu a hnusného počasí, takhle se trápit". Ale ono to obvykle vydrží tak do toho prvního momentu než si člověk někde v civilizaci odpočine a na tohleto „nejpevnější rozhodnutí na světě", které měl v hlavě na ledovci, rychle zapomíná."

A my se pro změnu zkusíme zeptat Zdeňka Hrubého někdy v březnu příštího roku, jaké to bylo v Antarktidě a jak se horolezec cítí v roli námořníka.

Aleš Procházka, Martin Hlucháň Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít