Umělých lezeckých stěn přibývá a jsou stále dostupnější
Být veřejnosti na očích a získávat tak co nejvíc aktivních příznivců. To je nepsaný zákon, kterým se řídí s větším či menším úspěchem asi každé sportovní odvětví. Svůj recept na úspěch si v posledních letech našli také horolezci. Umělé lezecké stěny se už objevují v mnoha tuzemských školách.
A kolik jich je? „Určitě několik stovek a potom existuje řada stěn, které se běžně provozují jako každé jiné komerční zařízení,“ připomíná místopředseda horolezeckého svazu Petr Resch.
Třebaže na těchto komerčně využívaných umělých stěnách jsou k vidění i lezci ve zralejším věku, také tady mají početní převahu děti. Můžeme se o tom ujistit například v Praze na Palmovce.
„Nabídnul mi to táta, který zjistil, že to tady je a tak jsem to zkusil a bavilo mě to…Chtěla jsem lézt, protože doma lezu mezi dveřmi,“ dělí se o své zážitky malí ‚horolezci‘.“
A co je z pohledu začínajícího uživatele umělé lezecké stěny asi nejdůležitější? „Dobře se chytit, zabírat nohama, nebát se pádu. Když vás člověk jistí, tak to trochu cukne, ale nebolí to.“
Jsou tu ale i další možnosti, jak probudit zájem sportumilovné veřejnosti o různé odrůdy horolezectví. V Česku by například měly vyrůstat lezecké parky. A co si laik vlastně může představit pod tímto pojmem?
Lezecké parky
„Koncipujeme je směrem k lezecké veřejnosti nebo i k lidem, kteří by si chtěli zkusit lezení poprvé. Snažíme se tu relativní bezpečnost přenést ze stěn i na skálu. To znamená, že lezecký park bude vybaven lehkými nebo středně těžkými výstupovými trasami. Budou dobře odjištěné, budou tam základní metodické pokyny, mělo by to být takové lákadlo, pokračuje Resch.
Vybudování lezeckého parku je podmíněno především příhodným terénem a tím je také zajímavý projekt horolezeckého svazu limitován. Na druhé straně je ale dobré připomenout, že první lezecký park v tuzemsku začal už fungovat v bývalém vápencovém lomu poblíž cyklostezky spojující Beroun a Srbsko. Pro ten další pak bylo vytipováno místo kousek od Brna.
