Časový posun - neviditelný soupeř olympioniků
Není vidět, ale je cítit. Velmi dokáže znepříjemnit život a dokonce sebrat sportovci formu. Není to zápach, hmatem, chutí ani zrakem tohoto soupeře neodhalíte. Je to únava. Ta, která se přihlásí v prvních dnech, kdy si na druhé straně zeměkoule zvykáte na tamní režim, dne a noci. Únava bude jedním z prvních soupeřů nejen českých olympioniků na zimních hrách v kanadském Vancouveru.
Časový posun se dokáže postarat o leccos. Když jedete na dovolenou, déle si pospíte a se změnou se vyrovnáte. Horší je to ve chvíli, kdy se od vás čeká životní výkon na olympiádě.
Co se může stát, když máte narušený režim spánku, popisuje lékař Českého olympijského výboru Jaroslav Větvička. „Snížená schopnost regenerace, snížená schopnost absolvovat tréninkové dávky těsně před soutěží. Rozhodí to ten předsoutěžní navyklý cyklus sportovce. Spánek je největší regenerační nástroj."
Na olympijských hrách ve Vancouveru je oproti střední Evropě o devět hodin méně. A to není zrovna málo. „Speciálně i taková destinace jako je Salt Lake City, tak si pamatuji, že tam, přestože jsme měli melatonin, tak jsme k němu museli nasazovat velice často hypnotika. Protože jsme se v prvních dnech po příletu budili kolem čtvrté hodiny," popisuje doktor Větvička zkušenosti z předchozích her na americkém kontinentu.
Jak se dá tedy den převrátit? Jednou částí je, spát tehdy, kdy se má. A k tomu pomohou medikamenty. „Také máme vyzkoušena hypnotika. A kombinace je dostatečná pro odstranění toho negativního ranního respektive nočního probouzení."
Prášky jsou prý tak dobré, že se po nich člověk ráno necítí ani jako praštěný palicí. „Máme vyzkoušeno na několika osobách, z těch předolympijských pobytů, tak se probudíte ráno v ten daný čas. A dá se říct i v celkem svěží formě," vyřešil spánek i zkouškou přímo na sobě Jaroslav Větvička.
Pomoc ostrého světla
Ale co se dá dělat s tím, aby ve dne sportovci bděli? Strčit je pod prudké světlo. Na to přišli ve Skandinávii, kde vysoké procento sebevražd souvisí s dlouhou dobou v roce, kdy se žije v šeru, nebo ve tmě.
„Kočárkárny a prádelny ve společných domech jsou rušeny a vznikají tam jakési klubovny a prostory pro aplikaci toho ostrého světla." A to dvou tisíc 2000 luxů. V kanceláři to bývá třeba 400, nejosvětlenější fotbalové plocha v Česku má 1670 luxů.
Pomohla by třeba i 150-ti wattová žárovka namířená na obličej, podobně jako při policejním výslechu. „V podstatě ano. Je to ostré zářivé světlo. Tam je samozřejmě ten centrální vliv a vylučování centrálních hormonů," říká Jaroslav Větvička.
Ale jak dále doplňuje lékař ČOV, jsou i šetrnější metody aplikace tzv. bright light. „Jsou to místnosti s opravdu jasným světlem, kde ti lidé většinou jsou u počítače, u notebooků, a prostě si dělají své činnosti." A přitom do nich dvě hodiny denně perou zářivky světlo. Když se to všechno skloubí, za 8 až deset dní je sportovec překlopený na místní olympijský čas.
