Upálil se, aby vyburcoval národ k odporu proti okupaci. Před 70 lety se narodil Jan Palach

Probudit národ z letargie a vyburcovat ho k odporu proti normalizaci po okupaci ze srpna 1968. Takové bylo poselství Jana Palacha, který se v lednu 1969 upálil na pražském Václavském náměstí. Jeho čin sice politický vývoj nezměnil, mnohým ale dodával sílu. A koncem 80. let připomínka studenta Univerzity Karlovy, který se narodil 11. srpna 1948 ve středostavovské rodině ze Všetat, předznamenala konec totalitního režimu v Československu.

Doporučujeme Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Jan Palach | Zdroj: Wikimedia Commons | CC BY 3.0 CZ,©

„Na protest proti všemu, co se tady děje. Proti nesvobodě slova a tisku. Říkejte to všem,“ odpověděl Palach zdravotní sestře v nemocnici, kam ho 19. ledna 1969 převezli s těžkými popáleninami, když se ho tázala na důvody jeho činu.

Nepatří nám, jen jeho čin, říká režisér filmu o Janu Palachovi. Na premiéru přijede i Elijahu Rips

Číst článek

Následující tři dny bojoval o život a odmítal utišující léky, aby byl při smyslech a mohl objasňovat, proč se odhodlal k takové oběti. V dopise, který zanechal na místě svého činu, naléhal, aby byly učiněny kroky na záchranu posledních zbytků demokracie.

„Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lid této země následujícím způsobem: Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku...,“ napsal.

V dopise žádal zrušení cenzury a zákaz rozšiřování okupačního tisku. Dodnes není zřejmé, jestli skupina vůbec existovala, Palach nicméně našel následovníky.

Nešlo o zkratové jednání

Absolutní rozměr Palachovy oběti, již například 25. února 1969 napodobil Jan Zajíc, zvedl vlnu odporu, byť jen dočasnou. Mladí lidé začali na Václavském náměstí držet protestní hladovku za splnění požadavků, záhy se k nim připojili i jinde v zemi.

Film o Janu Palachovi vstoupí do kin půl století od sovětské okupace. Podívejte se na první ukázku

Číst článek

Na Václavském a Staroměstském náměstí se konaly mítinky, na nichž lidé vyjadřovali podporu jeho poselství. Vědecká rada Palachovy Filozofické fakulty UK vyzvala politiky, „aby si uvědomili, na jaké křižovatce stojí“.

Podle historiků nebyl Palachův čin zoufalým zkratovitým jednáním, plánoval je půl roku. Krátce před osudným dnem uvažoval dokonce o obsazení rozhlasu studenty, jež by vyvolalo „účinnou akci v celonárodním měřítku“, jak napsal studentskému vůdci Lubomíru Holečkovi.

Ovšem budoucí normalizátoři již byli v lednu 1969 příliš pevně usazení ve svých křeslech a spontánní protesty po Palachově smrti neváhali označit za zneužití situace ze strany „antisocialistických silami“.

Exhumace

Jan Palach podlehl následkům rozsáhlých popálenin 19. ledna 1969. Jeho pohřeb v Praze o šest dní později se stal velkou manifestací za svobodu a demokracii. Smutečního průvodu Starým Městem se tehdy zúčastnilo na 200 000 lidí.

Palach v Kazachstánu: Sedláček začal natáčet film o posledních měsících života upáleného studenta

Číst článek

Už za několik měsíců ale začala moc Palachovu památku likvidovat. Hrob na Olšanských hřbitovech střežila Státní bezpečnost, jež bránila lidem, aby k němu při výročí kladli květiny. Nakonec v roce 1974 komunisté Palachovy ostatky exhumovali a přemístili do Všetat.

Právě tam Palach, který ve 13 letech přišel o otce, vyrůstal, v nedalekém Mělníku v roce 1966 maturoval. Ke studiu historie a politické ekonomie ho ovšem přijali až napodruhé, nejdříve totiž vadil jeho živnostenský původ, takže dva roky strávil na Vysoké škole ekonomické.

O politický a veřejný život se vysokoškolák Palach intenzivně zajímal a celý rok 1968 silně prožíval. Účastnil se i v médiích zamlčené listopadové studentské stávky, která protestovala proti legalizaci srpnové okupace.

Náměstí i památník

Sedláček začíná točit film o Palachovi. Do kin půjde přesně půl století od okupace

Číst článek

Podobně se dvě dekády po Palachově smrti normalizační média vyhýbala i zmínce o jeho činu, lidé však na něj nezapomněli. A pietní akt ke 20. výročí jeho smrti v lednu 1989 nečekaně otřásl československým komunistickým režimem. Nečekaně se totiž změnil v nejsilnější výbuch protestu proti režimu. Tisíce lidí se nebály opakovaně projevit nespokojenost a riskovaly tvrdý zásah pořádkových sil. Intenzita protestů překvapila nejen vládnoucí politiky, ale také opozici.

Až po listopadu 1989 se památka Jana Palacha začala konečně připomínat. Náměstí před Filozofickou fakultou UK dostalo jeho jméno a v lednu 1991 byla na budově školy odhalena posmrtná maska od Olbrama Zoubka.

Palachův čin připomněla i další díla, třeba série Hořící keř režisérky Agnieszky Hollandové nebo pomník věnovaný Palachovi a jeho matce od česko-amerického sochaře Johna Hejduka. Letos v srpnu pak přijde do kin celovečerní film Jan Palach Roberta Sedláčka.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme