Přivedl mě k chemii, to byl můj největší objev, vzpomíná na proslulého vědce Holého jeho kolega

V neděli uplyne pět let od úmrtí jedno z nejvýznamnějších a nejznámějších českých vědců posledních desetiletí Antonína Holého. Jeho objevy antivirových látek, jako je tenofovir, umožnily vyvinout léky, které zcela změnily boj proti smrtelným virovým onemocněním jako AIDS. Patenty na tyto léky přinášejí české vědě každoročně miliardy korun. Na všech těchto objevech se s Antonínem Holým podílel také belgický biolog Erik De Clercq.

Lovaň (Belgie) Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Belgický biolog De Clercq (vpravo) s Antonínem Holým | Foto: archiv Erika De Clercqa

Jak spolupráce Holého s De Clercqem přes železnou oponu fungovala a dělal jim komunistický režim problémy? Kolik lidských životů pomohly zachránit jejich léky? A jaké výzvy teď stojí před jejich pokračovateli? O tom všem si v Lovani s belgickým biologem povídal Filip Nerad v pořadu Dvacet minut Radiožurnálu.

Profesore De Clercqu, kdy jste poprvé slyšel o Antonínu Holém? Bylo to až v roce 1976, když jste se s ním poprvé potkal, nebo už předtím?
Ano, bylo to v roce 1976. V Göttingenu, v tehdejším západním Německu, se tenkrát sešli specialisté z celého světa. Holý byl jedním z těch, kteří přijeli z východní Evropy, a tak jsme poprvé přišli do kontaktu.

Bylo jasné hned od počátku, že spolu začnete spolupracovat, nebo jak probíhal ten první kontakt?
Je potřeba asi říct, že Tonda byl nedůvěřivý člověk. Zpočátku si nebyl jistý, co na té konferenci vůbec dělám. Když jsem ho oslovil s nabídkou spolupráce při vývoji antivirových látek, tak se zdráhal. Nakonec mi poslal tři vzorky. Mohl mi jich poslat mnohem víc, ale chtěl vidět, jestli to bude fungovat a zda jsem to myslel s tou spoluprací vážně. Těmi třemi vzorky si mě tak chtěl otestovat.

KDO BYL ANTONÍN HOLÝ?

Český chemik Antonín Holý se proslavil vývojem preparátů, které pomáhají léčit miliony lidí po celém světě. Zabýval se vývojem léků účinných v boji proti viru HIV a nemoci AIDS. Nejproslulejším z nich je antivirotikum Viread, které výrazně zpomaluje průběh tohoto onemocnění. Pomáhal také při vývoji pilulky Truvada pro HIV pozitivní pacienty. Podle studií snižuje Truvada v případě pravidelného užívání riziko přenosu nákazy až o 73 procent. Antonín Holý zemřel v roce 2012 ve věku 75 let.

Nakonec vám ale poslal tisíce vzorků, se kterými jste pracoval. Spočítal jste je někdy?
Máte pravdu. Antonín Holý syntetizoval určitě víc než tisíc sloučenin. Samozřejmě, ne všechny byly aktivní, všechny jsem je ale testoval. Mluvíme tady o spolupráci, která trvala přes 30 let a skončila až Holého smrtí v roce 2012.

Říká se, že profesor Holý nerad cestoval. Byl to i jeden z důvodů, proč vám vzorky posílal?
Je pravda, že nerad cestoval a vlastně tu byl za námi jen jednou. To bylo v samých počátcích. Přijel sem, aby mě navštívil a mluvili jsme o naší spolupráci. Udělali jsme si tenkrát výlet k moři, což byl pro něj zážitek, protože Československo moře nemělo.

Toho, že nerad cestoval hlavně na velké vzdálenosti, jsem si všimnul až později. Jezdil spíš na kratší vzdálenosti, po České republice, několikrát byl v Německu, ale do Belgie v počátcích přijel jen jednou. Později tu byl, protože se podílel na nějakých projektech Evropské unie. Musel proto přijet do Bruselu a při všech těchto příležitostech se u nás také zastavil.

Tušil jste už tehdy, jak plodná ta spolupráce bude? Nebo kdy jste zjistil, že jste v Antonínu Holém objevil skutečný poklad?
Samozřejmě že jsem nemohl tušit, že ta spolupráce přinese takové úspěchy, jaké nakonec měla. Naše spolupráce sice začala v roce 1976, ale skutečně intenzivní se stala v roce 1985, tedy až o nějakých deset let později. Od té doby to byla opravdu produktivní spolupráce.

Tehdy nás také oslovila americká firma Bristol-Myers, kterou později převzala společnost Gilead Sciences. Ta se stala třetí stranou toho našeho trojúhelníku. První tvořil Holý, tu druhou já a třetí pak Gilead Sciences a ta spolupráce začala být opravdu aktivní.

Zemřel chemik Antonín Holý, světoznámý bojovník proti AIDS

Číst článek

Takže můžeme mluvit o takové svaté trojici, která se v angličtině řekne Holy trinity?
Ano, tuhle naši přezdívku jsem kdysi vymyslel já. Napadla mě jednou, když jsme byli v Olomouci. Byli jsme tam na náměstí u sloupu Nejsvětější trojice, a když mi Tonda Holý anglicky řekl, že to je Holy Trinity, dostal jsem nápad, že bychom tak mohli říkat té naší spolupráci. Holý Trinity, jen s čárkou nad ypsilon.

Z českého pohledu, ale i pokud si hledáte informace o vás na internetu, je za hlavní hvězdou z vaší dvojice nebo trojice považován profesor Holý. Nemrzí vás, že jste až ten druhý, ačkoli váš přínos k výsledkům vaší práci byl stejně důležitý?
Ve svaté trojici v tom náboženském smyslu byly všechny tři její součást stejně důležité. Dobře to znám, protože jsem byl vychováván v katolické víře. A stejná rovnost platila i v té naší trojici. Musím zmínit, že všichni tři jsme byli chemici. Holý byl skutečným chemikem. Já jsem sice vystudoval lékařství, ale chemii jsem propadl, i když na ni nemám žádný diplom.

To, že jsem si zamiloval chemii, byl jeden z nejdůležitějších okamžiků v mé kariéře. A třetí osobou je generální ředitel Gilead Sciences John Martin, který je také chemikem. Ta naše trojice tak byla tvořena dvěma skutečnými chemiky a jedním, řekněme virtuálním. A to jsem byl já.

Spolupráce přes železnou oponu

Jak složitá vlastně byla vaše spolupráce, když vy jste působil na Západě a profesor Holý za železnou oponou?
Zpočátku to byl opravdu hendikep, nenazval bych to ale problémem. Neměli jsme potíže s tím vyměňovat si vzorky, tedy že mi je Holý posílal. Nikdy nám v tom nikdo nebránil. A stejně tak jsem nikdy neměl problém dostat výsledky mých testů k němu. I když naše spolupráce probíhala přes železnou oponu, žádné komplikace pro nás nepředstavovala.

Takže jste ani nikdy neměli problémy s komunistickými úřady v Československu?
Ne, žádné. Já jsem nikdy ani nepotkal nikoho, kdo by se jevil jako komunista. Holého situace byla nejspíš jiná, ale když já jsem přijížděl do Československa, tak se mě na hranicích nikdo na nic neptal. A stejné to bylo, když jsem odtamtud odjížděl. Nikdo mě nikdy nevyslýchal ani nezjišťoval, co jsem tam dělal.

„Holý sám mi říkal, že je v Československu spokojený. Hlavně zpočátku si sice stěžoval, že nemá na svoji práci moc finančních prostředků, ale dalo se to zvládnout. Neměl tak důvod k emigraci. Nikdy ani nenaznačil, že by uvažoval o tom odejít do Belgie. To nikdy neudělal.“

Mnohem horší to bylo ve východním Německu. Spolupracoval jsem také s východními Němci a tam platil absolutní zákaz posílat sloučeniny do zahraničí. Od svých přátel z východního Berlína jsem tak nikdy žádné nedostal. To bylo tehdy nemožné.

A jak se dívaly úřady nebo univerzita tady v Belgii na to, že spolupracujete s někým z komunistického Východu? Nepodezíraly vás z něčeho?
Ne. Zaprvé to nevěděly a ani je to nezajímalo. Mým šéfem v institutu byl tehdy profesor De Somer, který se později stal rektorem lovaňské univerzity. A ten tuhle spolupráci podporoval. Byl to také on, kdo jako první podepsal formální dokumenty o spolupráci mezi Rega Institutem a ústavem, kde působil Holý. Ani tady jsem žádné problémy neměl, naopak, řekl bych, že jsem k tomu byl povzbuzován.

Nesnažil jste se přesvědčit profesora Holého, aby odešel z Československa za vámi na Západ a připojil se k vám tady v Belgii v Lovani?
Nikdy jsem to ani nezkusil. Holý sám mi říkal, že je v Československu spokojený. Hlavně zpočátku si sice stěžoval, že nemá na svoji práci moc finančních prostředků, ale dalo se to zvládnout. Neměl tak důvod k emigraci. Nikdy ani nenaznačil, že by uvažoval o tom odejít do Belgie. To nikdy neudělal.

Výzkum léků proti HIV a AIDS

Který z vašich mnoha objevů považujete za převratný? Byl to tenofovir, který umožnil vyvinout léky proti HIV a AIDS nebo proti hepatitidě?
Ano, rozhodně. Tenofovir pokládám za svůj největší objev. Osobně ale za možná ještě větší objev považuji to, že jsem pro sebe objevil chemii a chemiky, včetně doktora Holého. Tehdy při tom setkání v Göttingenu jsem byl jediný, kdo nebyl chemikem. Byl jsem tam jediný lékař. Takže mým největším objevem bylo objevení chemie.

Máte představu, kolik léků bylo díky vašim objevům vyvinuto?
Vyvinul jsem některé látky i ve spolupráci s jinými vědci. Všechny jsou ale zcela zastíněné tím, co jsme objevili s Holým, ať už co do množství, tak jejich účinnosti. Na trhu je v současnosti deset léků, které se osvědčily jako účinné medikamenty. Minimálně tři čtvrtiny z nich jsou výsledkem mé spolupráce s Antonínem Holým.

HIV (z anglického Human Immunodeficiency Virus, virus lidské imunitní nedostatečnosti) je obalený RNA virus náležející mezi retroviry, což je skupina virů mající schopnost vytvořit podle své RNA molekulu DNA a tu vložit do genomu hostitelské buňky. Může způsobovat nemoc AIDS z anglického výrazu pro „syndrom získané imunitní nedostatečnosti“. Virus se přenáší především krví, některými sexuálními aktivitami a z matky na dítě.
Zdroj: Wikipedie

Na výzkum látek proti HIV jste se zaměřili už krátce po objevu tohoto viru. Byla to náhoda? Měli jste tušení, jak se tento vir může rozšířit?
Svou vědeckou kariéru jsem zahájil lékem zvaným Interferon. To bylo zhruba v roce 1968 nebo 1969. Interferon byl tehdy považován za zázračný lék na léčení virových infekcí. V té době AIDS ještě vůbec neexistovalo. V 70. letech jsem popsal několik látek jako inhibitor reverzní transkriptázy. To je enzym, který je klíčový pro množení některých tumorových virů a který se později ukázal jako klíčový také při množení viru HIV.

Název AIDS se poprvé objevil až v roce 1981. Ta nemoc určitě existovala už předtím, ale poprvé byla zjištěna až v tomto roce. A virus HIV jako její původce byl objeven až o dva roky později. Když jsme začínali s naší spoluprací, nebylo naším cílem najít lék na AIDS, ale najít látku proti některým virovým infekcím. Samozřejmě že jakmile se ukázala zhoubnost AIDS, rozšířili jsme náš arsenál zkoumaných látek také o ty proti viru HIV.

Dá se říct, jak by se HIV a AIDS rozšířily nebýt léků jako Viread a Truvada, které vznikly díky vaší práci? Kolik lidských životů jste pomohli zachránit nebo alespoň prodloužit?
Vyčíslit něco takového je hrozně obtížné. Určitě ale můžeme mluvit o milionech životů, které zachránily naše sloučeniny. Největším objevem byl určitě tenofovir. V počátcích naší spolupráce jsme nic takového neočekávali. Jak jsme ale šli dál a dál, zjišťovali jsme, že díky těmto snahám a této unikátní spolupráci naše práce zachraňuje miliony životů.

Jde dnešní výzkum v této oblasti stejným směrem, jakým jste šli vy v minulých desetiletích? Jak hodnotíte vývoj na poli výzkumu virů a antivirových léků?
Změnilo se to. Problém AIDS sice není úplně vyřešen, ale řekl bych, že byl vyřešen do značné míry díky dostupnosti antivirových léků. Teď je nutné zaměřit se na další virové infekce. Mezi takové patří například hepatitida typu C. I tu se, zdá se, podaří zvládnout. Ne pomocí našeho tenofoviru, ale díky objevu dalších velmi efektivních látek, které mohou dokonce zajistit úplné uzdravení z hepatitidy C. Na ni tak budeme mít v nadcházejících letech lék.

Antonín Holý zemřel před pěti lety, výsledky jeho výzkumu ale dosud pomáhají milionům lidí. | Foto: ČTK

Přetrvávajícím problémem je hepatitida typu B. Pro ni platí to samé co pro HIV. Umíme ji léčit, a dokonce zajistit dožití těch, kteří se jí nakazili. Neumíme se ale zbavit jejího viru. I když pacienti s virem HIV mohou díky tenofoviru žít tak dlouho jako zdraví lidé, až do konce života mají virus v sobě. Neumíme ho z těla vymýtit. Důvodem je to, že se ten virus stal součástí genomu normálních genů. A zbavit se všech špatných genů, které máme, není možné. Umíme tak u lidí s HIV dostat virus pod kontrolu a zajistit jim normální život, až do smrti ho ale budou mít v sobě.

Takže hepatitida C a B jsou podle Vás v současnosti hlavními výzvami pro vaše následovníky?
Hlavně hepatitida B, ta zůstane velkou výzvou stejně, jako byl virus HIV. U hepatitidy C si troufnu říct, že bude velmi brzo vyléčena. Jakmile se začne léčit ve všech zemích, můžeme předpokládat úplné vymýcení jejího viru.

'Vycházelo to ze vzájemného obdivu'

Vraťme se k profesoru Holému. Změnila se nějak vaše spolupráce po sametové revoluci?
Řekl bych, že se stala snadnější. Už nebyla žádná omezení a tak podobně. Ale jak už jsem zmiňoval, komunistický režim nám nikdy nepůsobil žádné velké potíže. Po roce 1989 se tak naše spolupráce zlepšila, to ano, ale ani předtím ji nemohu nazvat nějak složitou.

Veterináři vyhlížejí nový lék na rakovinu u psů z dílny Antonína Holého

Číst článek

Spolupracoval jste ale také s dalšími českými vědci, nejen s Antonínem Holým.
Holý byl samozřejmě nejdůležitějším spolupracovníkem, kterého jsem kdy měl. Dnes spolupracuji s Danielem Růžkem, který působí v Brně. Zaměřujeme se na klíšťovou encefalitidu. To je výzkumný projekt také dalšího mého českého kolegy Libora Grubhoffera z Českých Budějovic. Právě přes své kontakty na tamní Jihočeské univerzitě jsem se dostal k Danielu Růžkovi a spolu se snažíme najít antivirový lék proti klíšťové encefalitidě.

Jak si vysvětlujete, že jste dosáhli takových úspěchů navzdory tomu, že jste působili tak daleko od sebe a profesor Holý strávil část života a své kariéry v nesvobodném režimu s omezeným přístupem k novým objevům a k modernímu vybavení? Co bylo podle Vás důvodem vašeho úspěchu?
Domnívám se, že to vycházelo ze vzájemného obdivu. Holý zajímal mě a já zajímal jeho. Když jsme s naší spoluprací začínali, Holý byl nejvýznamnějším chemikem na východní polokouli nebo minimálně ve východní Evropě. Proto mě jako vědec přitahoval. Netroufnu si tvrdit, že já jsem byl nejlepší na poli biologie, ale zaujal jsem ho. On nikdy nepsal o svých pocitech, ale jednou napsal, že mě považuje za nejlepšího chemika mezi lékaři.

Důvod našeho úspěchu spočíval podle mě v tom, že já jsem srdcem chemikem, rozuměl jsem mu a mluvil jsem takříkajíc jeho jazykem. Dobře jsme se proto doplňovali. A na tom železná opona nemohla nic změnit.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme