Akcí K poslala KSČ řeholníky na nucené práce. Stavěli i hrobku pro Gottwalda

V noci před 65 lety spustili komunisté Akci K. Bezpečnostní složky včetně Lidových milicí obsadily mužské kláštery, odvezly všechny řeholníky, uvěznily je a poslaly na nucené práce. Akce K se týkala celkem 75 klášterů a řeholních domů. Noční zátah koordinovaný v celém Československu přinesl i obrovské materiální škody, především devastaci budov a uměleckých předmětů.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Církev | Foto: Tomáš Adamec

Jedním ze zadržených řeholníků byl i Bernard Bokor. „Nikomu jsme nic neudělali, nic neprovedli, žijeme podle stávajících zákonů a teď musíme klášter opustit. Proč?“ ptá se Bokor, jehož příběh zaznamenali dokumentaristé sbírky Paměť národa.

On ani dalších 2376 řeholníků neudělali vůbec nic, komunistická strana však už měla republiku pevně v rukou. Nezákonný zátah naplánoval přímo Ústřední výbor KSČ a měl všechny rysy tajných operací tehdejší doby.

Přehrát

00:00 / 00:00

Před 65 lety spustili komunisté Akci K, při které zlikvidovali mužské kláštery a řeholníky poslali na nucené práce. Jedním z nich byl i Bernard Bokor

„Za hodinu jsme museli nastoupit. Policisté byli vybaveni zbraněmi. My jsme žádné neměli, ani jsme nemohli odporovat, poněvadž jsme si vzali jen svoje svršky. Slíbili nám, že naše další věci nám dopraví. Nikdy jsme je nedostali zpátky,“ vzpomíná řeholník.

Z dlouhé noci si Bernard Bokor vybavuje, že on ani jeho kolegové netušili, kam je autobusy odvážejí, protože okna byla zalepená.

„Než jsme odjeli, profesor Valábek byl tak rozhořčen, že v té chvíli začal zpívat hymnu Christus Vincit, Christus Vidat, a my jsme se všichni přidali. Oni nás přerušovali, ale nedokázali to, protože tam bylo osm policistů na 50 až 60 lidí. To nestačilo,“ popisuje.

Akce K
V noci ze 13. na 14. dubna 1950 začaly bezpečnostní složky likvidovat mužské řeholní řády v celém Československu. Více než 2300 řeholníků bylo internováno, potom je čekala práce u PTP, střídali různá manuální zaměstnání. To vše pod neustálým dozorem tajné policie. Komunisté fakticky zabavili řeholních řádům všechen majetek a kláštery postupně zpustly.

Bernard Bokor byl nejdříve internován v klášteře na severním Slovensku, kde zažil zajímavou situaci. Obyvatelé totiž proti uvěznění řeholníků veřejně protestovali.

„Vesnice věděla, co je s námi, kdo tam je a proč tam jsme. Třeba se sebrali a šli až ke klášteru spolu se zpěvákem, který zpíval nějaké mariánské písně. Ale protože estébáci byli tvrdě proti a hrozili, že je zavřou, končilo to tím, že nějaké písně odzpívali a zase se rozešli,“ dodává řeholník.

Další osud Bernarda Bokora byl typický pro tehdejší oběti komunismu. Několik měsíců po likvidaci kláštera nastoupil k takzvaným pétépákům (PTP, tedy Pomocné technické prapory, pozn. red.) a třeba budoval i hrobku pro mumifikované tělo exprezidenta Klementa Gottwalda.

Po likvidaci mužských klášterů spustili komunisté další akci nazvanou Akce Ř, při které likvidovali ženské kláštery.

Příběh Bernarda Bokora zaznamenali dokumentaristé sbírky Paměť národa www.pametnaroda.cz

Ľubomír Smatana, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme