Za to, že nám v kapsách můžou chřestit drobné mince, zřejmě vděčíme dávným sopečným erupcím.

16:00 23. listopadu 2009 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Některá z největších ložisek mincovního kovu niklu pocházejí z období prahor a počátku starohor. Nikl se v nich vyskytuje ve formě sulfidu nikelnatého - tedy sloučeniny, která je bohatá na síru. Podle vědců byla právě síra při vzniku ložisek zásadní, ale nikdo až dosud nevěděl, odkud se dostatečně velké množství síry vzalo. Neobsahovala jej voda pradávných oceánů ani žhavé magma z hloubi Země, ve kterém má svůj původ nikl.

Geochemikové z kanadské Manitobské univerzity ve Winnipegu studovali původ síry v prastarých horninách západní Austrálie. Zjistili, že místní skály obsahují takový poměr dvou izotopů síry (33S a 32S), jaký se dá vysvětlit pouze vlivem ultrafialového záření. Domnívají se, že v raných obdobích historie Země chrlily sopečné erupce do atmosféry velká množství oxidu siřičitého, který se rozkládal působením UV záření.

Síra spolu s deštěm padala k zemi a kumulovala se na dnech oceánů, kde se vlivem přehřáté vody z geotermálních komínů měnila na sulfidy. Ty se pak slučovaly s niklem, který na povrch Země vynášelo rozžhavené magma. Celý proces, který nám umožnil výrobu mincí, trval v geologickém měřítku velmi krátce a zabral jen pár milionů let, říkají vědci.

Zdroj: Science NOW, Science

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít