Pavlová dětem: Micku jsem našla ve sněhu, umrzl jí kousek ocasu. Na Hrad ji neberu, je jí dobře doma
„Když je zima, tak bývá Micka doma a kouká z okna. Když je léto, tak běhá venku, loví a hraje si třeba i s motýly,“ popisuje pro Rádio Junior manželka prezidenta Eva Pavlová, jak se žije její kočce Micce. Našla ji před lety ve sněhu, kde na ni upozornil rodinný pes. Na Hrad ale manželé Pavlovi kočku zatím nepřestěhovali, Eva Pavlová říká, že by o ni měla strach.
Paní Evo, jsme tu na dětském dni s kočkou Mickou. Děti se mě na vaši Micku často ptají, a proto by mě zajímalo, jaký je její příběh. Kde jste ji našli, odkud ji máte?
Micka je nalezenec a stalo se to tak, že jsme měli kdysi pejska. Jmenoval se Bob a já jsem Boba venčila tam, kde bydlíme, kousek pod Řípem. Bylo to 6. prosince a viděla jsem, že něco vyčmuchal, tak jsem se šla podívat, na co se tam kouká. A Bob tam vyčmuchal v závěji malé koťátko, které se tam nevím, jak vzalo.
Pořád jsme si hráli a sportovali, vzpomíná na dětství na vesnici první dáma Eva Pavlová
A protože byl sníh, tak jsme koťátko vzali domů, a od té doby u nás zůstalo. A to je Micka.
Micka má menší ocásek než každá jiná kočička, protože právě tehdy byla velká zima, byl velký mráz a on jí kousek ocásku umrznul. Ale jinak je to krásná kočička.
Byla Micka už na Pražském hradě? Má na Hradě místo, ze kterého kouká na celou Prahu? A co si myslíte, že dělá, když na vás čeká, než přijdete domů?
Micka na Hradě ještě nebyla, protože si myslím, že jí je dobře tam, kde je zatím zvyklá.
Když teď svítilo sluníčko, tak jsme větrali. A protože místnosti, které máme na Hradě k dispozici a ve kterých pracujeme, jsou vysoko, tak bych měla o ni docela strach.
Když je zima, tak bývá Micka doma a kouká z okna. Když je léto, tak běhá venku, loví a hraje si třeba i s motýly.
Petr Pavel dětem: Nemám rád koprovku, dostal jsem dvojku z chování a koloběžka se na Hradě vážně hodí
Číst článek
Pamatujete si nějaký dětský den, na kterém jste byla, když jste byla malá?
Já bych řekla, že jsem měla jeden velký dětský den. Protože jsem žila na vesnici a my jsme si tam s dětmi hráli, pořád jsme sportovali, takže můj život byl jeden velký dětský den. Ale pamatuju si na dětské dny, kdy jsme třeba skákali v pytli a bylo to prima.
Co je podle vás nejdůležitější a co byste chtěla dětem vzkázat?
Já bych dětem přála hlavně úsměv na tváři, pohodu na duši. To je asi tak všechno. A aby měli všichni tak pěkné dětství, jako jsem měla třeba já.
