Světlana Witowská: Veřejnoprávnost neznamená, že nevidíme, neslyšíme a budeme hájit zlo
Moderátorka Světlana Witowská odchází z České televize, kde moderovala například Interview ČT24. V rozhovoru s televizní kolegyní Alenou Zárybnickou popisuje, jak vnímá roli moderátora a kdy chtěla na svého hosta plivnout bonbón. „Na straně dobra já budu stát vždycky, ať jsem ve veřejnoprávní televizi, nebo kdekoliv jinde,“ říká Witowská.
Existuje nějaká otázka, která by tě zaskočila, vykolejila, rozhodila?
Určitě existuje, ale já jsem ji ještě nedostala. Jsem připravená na takovou otázku neodpovědět a říct, že neodpovím. Je zajímavé, že někteří hosté to neumí, říct že na to nechtějí odpovědět a ať se budu ptát třeba stokrát, tak že neodpoví. Ještě nikdo mi to neřekl.
Na sociálních sítích se dějí strašlivé věci, bývá to bezbřehá stoka, mračí se moderátorka
Může být na překvapivou otázku dána překvapivá odpověď, která i předem připravenou moderátorku, jako jsi ty, rozhodí natolik, že se nemůže chytit druhou otázkou?
Překvapí mě ty odpovědi dost často, a je to nějaký můj zásek. Já mám pocit, že v televizi nesmí být ticho a pořád musí nějaká řeč plynout. Několikrát jsem se ale přistihla, že mě odpověď tak zaskočila, že jsem dvě vteřiny koukala na hosta a říkala jsem si – aha, co teď?
Ty dvě vteřiny jsou kraťounké, ale ve studiu to vypadá jako týden. Takže ano, dost často mě odpovědi zaskočí. Ale musím říct, že se úplně nedržím scénáře, který mám napsaný. Většinou se snažím, abych si scénář, kde mám napsané otázky, vyfotila do hlavy a abych věděla, co kde zhruba je. Ale někdy se stane, že použiju třeba jenom třetinu otázek a ty dvě třetiny vymýšlím z hlavy podle toho, jak host odpovídá.
Mrklas, Ježek, Richterová, Novák a Šafařík. Rada České televize je po měsících opět kompletní
Číst článek
Neměl by novinář, který klade otázky, být spíš vystudovaný psycholog?
To by možná mohl. Myslím, že měl. Ale taky si myslím, jak tu práci už dělám přes 20 let, že už jsem trochu psycholog.
Jsem ráda za každého hosta, který přijde do studia, protože si uvědomuji, že to není vůbec snadné rozhodnutí – jít do živého vysílání, do České televize, ke mně, když jsem na ty hosty důsledná. Obdivuji každého hosta.
A tak se snažím s každým hostem, který přijde, navázat alespoň trochu nějaký vztah předtím, než začneme mluvit. Aby atmosféra byla milá a příjemná, protože ti lidé tam nejdou za trest. Ale je pravda, že někdy se to trochu vymkne. Ale to k té práci asi patří.
V jakém smyslu vymkne?
Že ta atmosféra ze začátku byla třeba milá a příjemná. A já potom kladu nepříjemné otázky a host odchází naštvaný.
Jsem jenom člověk
Při absurditách, které občas v televizi slýcháš, je těžké udržet pokerface, vážnou tvář?
Já ho neudržuju. Většinou, když je to opravdu velká hloupost, tak to dám najevo. Ono to samozřejmě k tomu nepatří, do veřejnoprávní televize. Pak vždy dostanu trochu za uši. Ale já jsem taky jenom člověk. A když někdo plácá úplné hlouposti, které jsou absurdní a všem je to úplně jasné, tak občas vyprsknu smíchy. To se nedá zastavit.
Witowská: Při rozhovoru někdy dosáhne má frustrace vrcholu. Občas zakoulím očima, což mi vyčítají
Číst článek
Za umění vést rozhovor s nadhledem, důstojností a elegancí jsi dostala cenu Karla Havlíčka Borovského. Pojďme k té důstojnosti. Nemáš někdy pocit, že sama trochu musíš uhnout z té hranice, kterou považuješ za normální?
Je pravda, že si občas říkám, že takhle bych se v normálním životě nechovala a neptala. Ale na druhou stranu si říkám, že když někdo přijme pozvání a jde dělat rozhovor do České televize na nějaké téma, tak k tomu tématu něco řekne. Ale když celou dobu, celých 20 minut poslouchám „to nemůžu říct, nevím, nechci“, tak už pak nevím.
Ujelo mi to. Měla jsem tam Petra Fialu těsně předtím, než se stal premiérem, a on opravdu nic neřekl. Ale z tiskového nám bylo řečeno, že nepřijde v pondělí, ale až v úterý, protože to už bude moci něco říct. A neřekl vůbec nic. Tak proč přišel, když nic neřekl? A ve vysílání jsem mu řekla: „Z vás to leze jako z chlupaté deky.“ Petr Fiala se zatvářil jako „to myslíte vážně?“
No, ujelo mi to. Ale ono to z něj tak opravdu lezlo! Myslím, že nakonec mají posluchači takové ujetinky rádi.
Všimla jsem si, že divákům často vadí, když skočíš hostovi do řeči, ale vůbec jim nevadí, že ten host lže.
Já lidem vysvětluju, že tam nejsem proto, abych poslouchala, ale proto, abych se ptala. A pokud mi ten člověk neodpovídá na moji otázku, tak ho musím přerušit a položit mu otázku znova. Protože všichni politici mají nějaké mediální tréninky, jsou na to vyškolení a oni tam jdou s tím, že si chtějí něco říct a je jim jedno, na co se budu ptát. A já jsem tam od toho, abych to nějak korigovala, od toho je tam moderátor, aby diskuzi vedl odněkud někam.
Komise se zaměří na svobodu médií. Někteří politici z nich dělají veřejného nepřítele, říká Jourová
Číst článek
Diváci nechápou, že já jsem oponent, a pak mi píšou, že jsem na té straně, pak na druhé. Ale ne, já jsem oponent. Rozhovor je jeden na jednoho a já nemůžu být na straně toho člověka, vždycky musím klást otázky, které se objevují ve veřejném prostoru, které mě nepadají, které je potřeba zodpovědět. A to, že skáču lidem do řeči, je jenom proto, že neodpovídají na to, na co se ptám.
Jednou jsem se dostala do situace, kdy jsem měla kašel a bála jsem se, abych vydržela vysílání Událostí, komentářů večer, to už je člověk unavený. Vzala jsem si bonbón, jinak bych to neudýchala, a vždycky jsem ho někde schovala. Měla jsem tam hosta, který byl opravdu, ale opravdu strašný, byl na ránu. A v jednu chvíli jsem pojala nápad, co kdybych na něj ten bonbón plivla?
Samozřejmě jsem to neudělala. Ale byl to takový moment, že jsem si říkala, proč sem ti lidé chodí a říkají takové věci?
Šířit dobro na sítích
Zaregistrovala jsem, že jsi byla odpůrkyní sociálních sítí, a teď máš na twitteru přes 50 tisíc sledujících. Jak došlo k tomu přerodu?
Já jsem byla opravdu zarytý odpůrce všech sociálních sítí, protože jsem to brala tak, že to je strašný žrout času. A v jednom okamžiku loni v listopadu se stalo, že v době covidu vystupovala na Slovensku prezidentka Zuzana Čaputová k lidem s takovým emotivním projevem a žádala je o to, aby nosili respirátory a nechali se očkovat.
A u nás nebyla žádná autorita, která by tohle dokázala udělat a těm lidem řekla, co je potřeba, aby to nebylo nařizování, aby to bylo milé a zároveň dostatečně naléhavé. Tak jsem se pasovala do té role, že budu šířit to dobro.
Nový šéf slovenské RTVS Machaj: Seniorů je stále více, ale na Slovensku neplatí koncesionářské poplatky
Číst článek
Pak jsem se na chvíli odstřihla. Když skončil covid, tak jsem si řekla dobře, konec, rozloučila jsem se na twitteru, jenže za týden začala válka. A já jsem si říkala, že to je ještě horší, tak jsem se tam vrátila.
A musím říct, že co se na těch sociálních sítích děje, je pro mě úplně strašlivá věc, kolik lidí je schopných být sprostých, urážlivých. Neznají vás, ale dokážou vám tykat, je to bezbřehá stoka. Snažím se s nimi komunikovat, ale je to očistec. Tolik buranství, neomalenosti, sprostoty, arogance, to jsem ještě nikde v životě neviděla.
Na druhou stranu je to nástroj na to, jak říct to podstatné. Jestli to není daň za to, že to je dobrý sluha, někdy zlý pán. Ale že to můžeme obracet v to dobré.
To můžeme, ale já jsem se dost často setkala s tím, že mi lidé píší, že jsem veřejnoprávní novinářka a jak si to můžu dovolit. Ano, já nejsem hluchá ani slepá, veřejnoprávnost neznamená, že nevidíme a neslyšíme a budeme hájit zlo.
Tady je jasné, kdo je zlý a kdo dobrý, kdo je agresor a kdo ten, kdo se brání. A na straně dobra já budu stát vždycky, ať jsem ve veřejnoprávní televizi, nebo kdekoliv jinde. Ti lidé si pletou veřejnoprávnost zřejmě s vymytím mozku.
Rozhodila jsem sítě na sociálních sítích, abych se zeptala, na co by se tě lidé chtěli zeptat. A nepřekvapí, že nejčastější otázka byla, jestli budeš moderovat další prezidentskou debatu.
Určitě nebudu, protože si myslím, že jednak by měl dostat příležitost někdo jiný, kdo zase může překvapit a pak taky můj partner dělá externího poradce jednomu kandidátovi, takže by to ani nebylo fér.
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
