Známky by měly upozorňovat na prostor ke zlepšení, ne demotivovat, myslí si sociolog Prokop
Končí školní rok, žáci si tento týden převezmou vysvědčení. Na dotazy o tom, jaký mají známky na mentalitu studentů vliv i jak věrně reflektují skutečné znalosti, odpovídal sociolog Daniel Prokop.
Děti si ve středu začasté půjdou pro vysvědčení. Jak se díváte na známkování? Je to férové?
Tak férové ve smyslu, že by to úplně reflektovalo a odpovídalo tomu, co umíte, to tedy není. Existuje analýza think-tanku Idea, která pracovala s výzkumem PISA, kde děti dělají specifické testy. Ty testy jsou dobré, opravdu dobře měří takzvanou funkční gramotnost. To znamená třeba to, jak rozumíte matematice.
Poté porovnali to, jak si děti vedly v těch testech a také uvádí, co měly za známku na vysvědčení. A to například ukazuje, že čtvrtina nejlepších trojkařů má lepší výsledky než čtvrtina nejhorších jedničkářů. Dokonce i pět procent čtyřkařů je na úrovni průměrného jedničkáře.
Takže je vidět, že jedničkáři sice samozřejmě mají lepší výsledky, ale rozhodně to není tak, že by se to nepřekrývalo. Najdeme i čtyřkaře, kteří jsou na úrovni dobrého jedničkáře a podobně.
A teď co to tedy říká. Že buď to není férové, že učitelé někomu občas straní, ale to nedokážu ohodnotit. Druhou možností je, že ve školách neučíme to, co testuje PISA ohledně gramotnosti. Že děti umí například vyřešit nějakou logaritmickou funkci a rozumí jí, nebo ji jen dokáží přepsat a nerozumí jí.
Nedokáží vyřešit slovní úlohu, ale PISA se mnohem víc soustředí na porozumění danému matematickému problému. Samozřejmě když umíte matematiku formálně, ale nerozumíte její podstatě, tak můžete dostat třeba dvojku, ale v testu PISA neuspějete.
Takže na jedné straně jsou řekněme reálné dovednosti a znalosti a pak tedy jakýsi dril?
Ano, na druhé straně je něco, co se mechanicky naučíte, s tím ale v PISE neuspějete. Takže úplně férové to není. Zajímavé je to, že podle této analýzy mají větší odchylku chlapci.
17:03
Talentované děti z chudších poměrů jdou na horší školy. Pomoci může úprava systému, říká sociolog
Číst článek
Jako že se učí hůř?
Že mají horší známky v porovnání s tím, jaké mají skutečné dovednosti v testech PISA.
Čím je to způsobeno? Je to feminizací školství, že učitelky nemají rády kluky?
Známka trošku zohledňuje i nějakou snahu a u někoho možná i chování a podobně. To je tedy ta hypotéza.
Zároveň pokud je matematika o tom, že když se ji nadrtíte, tak to automaticky vše vyřeší a nemusíte tomu rozumět, tak i v tom mohou být teoreticky cílevědomější dívky. To by znamenalo, že při stejné úrovni gramotnosti se dokáží lépe naučit na to, co škola vyžaduje.
Takže v tomhle ohledu je známkování jakoby „méně férové” k chlapcům — mají při stejné gramotnosti v průměru horší známky.
Jak tento systém motivuje, respektive demotivuje?
Takových výzkumů je řada a nejdou asi úplně zobecnit. Myslím si, že může hodně demotivovat v těch prvních fázích vzdělávání, kdy ta známka není tak daná vaší snahou, ale spíše tím, z jakého prostředí přicházíte. Takže když v první třídě dostanou děti pětky, mají to napsané v žákovské a nosí to každý den domů, tak to je asi hodně demotivující.
Takže jsem pro to, abychom to uvolnili v prvních letech vzdělávání. Potom spíš záleží na tom, jak se známkováním pracujeme. Trošku se obávám, že když je to jenom známka bez toho, aby tam bylo formativní hodnocení, kdy učitel studentovi říká, co může zlepšit a jak se může dostat k lepším známkám, tak to asi má omezenější smysl.
Ministerstvo školství chystá změnu v maturitách. Nově by měla jejich součástí být závěrečná práce
Číst článek
Zároveň se ve vzdělávání známkování hodně automatizuje. Existují aplikace, kam učitel zadává známky, které mají nějakou váhu. A vy jako student už můžete vědět, že už se například na dvojku z trojky nedostanete, protože vážený průměr známek se nedá zlomit tím, co přijde ve zbytku roku. Tam se obávám, že může vznikat demotivační efekt, pokud tam zároveň chybí to formativní hodnocení, kdy vám učitel říká, co konkrétně máte zlepšit a podobně.
Jak se podle vás to, co říkáte, poslouchá rodičům a jak se to poslouchá dětem?
Zase bych nechtěl říkal, že je známkování zcela nefér, něco to samozřejmě reflektuje. Akorát to nelze brát jako věc, která je nezměnitelná. Myslím si, že by se měli učitelé a rodiče bavit o tom, proč dítě ve škole něco baví nebo nebaví, co ho baví či co mu nejde a řešit, jak se může zlepšit. Potom známky mohou mít pozitivní efekt, když vidíte určité zlepšování. To hodně z nás asi zná. Pokud se dítě v něčem během roku zlepšilo, něco se naučilo či něco pochopilo a někde se to projevilo, tak to má naopak jednoznačný motivační efekt.
Takže bychom měli se známkami nějak pracovat. Nepřehánět to u těch nejmladších a pracovat se známkováním motivačně jako indikátorem toho, že by se něco mohlo nebo mělo zlepšit a hledat to, v čem konkrétně se dítě může zlepšovat. Tedy nebrat známky jako nějaký finální ortel nad budoucností dítěte.
Celý rozhovor se sociologem Danielem Prokopem v rámci projektu Život k nezaplacení si můžete poslechnout v úvodu článku.
