‚ČR už nic.‘ Tři důvody, proč má stát platit přes 15 miliard firmě Diag Human
- Investigativní tým Radiožurnálu zjistil, proč Česko nedávno prohrálo arbitráž s Diag Human a má zaplatit 15,5 miliardy korun. Z rozsudku mezinárodních arbitrů plyne, že čeští rozhodci, kteří v roce 2014 o nároku za zmařený obchod s krevní plazmou rozhodovali, „nebyli nezávislí a nestranní, ani neměli morální kredit pro řešení citlivého sporu“. Navíc jeden z nich chtěl údajně úplatek.
- Londýnský nález má 336 stran. A také upozorňuje, že stát chtěl využít tajnou službu, parlamentní vyšetřovací komisi a policii, aby získal informace, které by mohl použít proti firmě Josefa Šťávy.
- Současná vláda se proti verdiktu odvolala – podala návrh na zrušení nálezu k vrchnímu soudu v Londýně, protože podle ní má verdikt vady. Současně ale běží úroky, které jsou zhruba 1,3 milionu korun denně.
- Podle oslovených expertů ale Česko bude mít problém verdikt zvrátit, rozhodčí tribunál vedl belgický rozhodce, který je považován za „hvězdu“ ve svém oboru.
Dne 8. prosince 2009 se v kanceláři tehdejšího předsedy vlády Jana Fischera konalo jednání, jak postupovat v kauze Diag Human. Česko bylo tehdy v situaci, kdy prohrálo arbitráž a firmě mělo zaplatit přes osm miliard korun, proti čemuž se stát odvolal.
O jeho odvolání měl rozhodovat přezkumný senát složený z advokáta Milana Kindla, jeho studenta na plzeňských právech Petra Kužela (zemřel v roce 2021) a ještě jednoho rozhodce, který později odstoupil.
Právě jména rozhodců Kužela a Kindla se na poradě probírala. Plyne to z ručně psaných poznámek, které si dělal tehdejší ředitel právního odboru ministerstva financí Michal Švorc. Poznamenával si je na dopis, který krátce předtím poslal advokát společnosti Diag Human Jan Kalvoda na ministerstvo financí a kde avizoval, že společnost Diag Human je ochotna se státem jednat. Dopis s poznámkami úředníka je součástí spisu a je pro arbitry jedním z klíčových důkazů.
Z vyznění Švorcových poznámek mezinárodní arbitři usuzují, že rozhodování jednoho z českých rozhodců mohla ovlivnit korupce. Švorc totiž mimo jiné do dokumentu napsal, že o Petru Kuželovi se hovoří jako o žadateli o „dotace“ s cílem dosáhnout výsledku „ČR už nic“.
„Senát se domnívá, že jediný výklad tohoto pojmu, který dává v kontextu tohoto dokumentu smysl, je, že pan Kužel žádal o úplatek, aby zaručil, že žalovaná strana bude v přezkumném řízení úspěšná,“ píšou rozhodci. O jaký úplatek se mělo jednat, ale londýnský soud dále nespecifikuje.
Švorc Radiožurnálu potvrdil, že si takové poznámky skutečně napsal. K čemu přesně odkazovaly zmínky o „dotacích“, neví. „Mé poznámky na dopise jsou jen zaznamenáním obsahu mého dojmu ze sdělení ostatních osob, které se zúčastnily u ministra financí společného jednání,“ uvedl nyní Švorc pro Radiožurnál.
Expremiér Jan Fischer uvedl, že na jednání si nevzpomíná. „Na takovou poradu si skutečně nevzpomínám, ale tím nevylučuji, že byla. Já osobně jsem o žádném úplatku rozhodně nevěděl,“ řekl Radiožurnálu.
Kromě Kužela se londýnští arbitři zabývají i dalším českým rozhodcem, a to Milanem Kindlem. Na inkriminovaném dopise je totiž i poznámka: „Kindl - > BIS, PČR drží za kulky“.
Česko podalo podnět ke zrušení nálezu v kauze Diag Human, říká právník firmy
Číst článek
Z toho arbitři usuzují, že Česko, zejména ministerstvo zdravotnictví, mělo snahu ovlivnit i rozhodce Kindla, aby v přezkumném řízení republika nemusela už nic platit. V roce 2014 čeští rozhodci skutečně takový verdikt vynesli.
„Z důkazu totiž vyplývá, že pan Kindl byl vystaven nátlaku ze strany BIS a Policie ČR,“ uvádějí arbitři. Jakého nátlaku, už nerozebírají. Ale Milana Kindla hodnotí jako rozhodce, který „se netěšil zrovna hvězdné pověsti“.
A připomínají, že musel v roce 2009 rezignovat na funkci proděkana právnické fakulty v Plzni kvůli skandálu s plagiáty a falešnými tituly. Tehdy vyšlo například najevo, že tituly rekordně rychle získalo několik vlivných lidí.
Kindl tvrzení mezinárodních arbitrů odmítá. „Mohu jen zdůraznit, že nikdo z členů pěti vlád, jež v naší zemi během přezkumného řízení působily, s rozhodci nejednal a nijak na ně nepůsobil, ani to nečinil nikdo jejich jménem,“ uvedl.
Právě i zmíněná podezření vedla mezinárodní rozhodce k verdiktu, který vydali letos v květnu. Podle něj má Česko zaplatit Diag Human skoro šestnáct miliard korun za zmaření obchodu s krevní plazmou. Belgický, německý a americký rozhodce zkoumali důkazy za celých třicet let sporu a vycházeli z řady svědeckých výpovědí. Radiožurnálu se podařilo získat celý text jejich rozhodnutí.
Prodat Budvar a zaplatit Diag Human? Nabízí se to, žertuje o prohrané arbitráži novinář
Číst článek
Ve svém verdiktu kromě toho, že rozhodci přezkumného rozhodčího řízení nebyli nezávislí, vyčítají Česku ještě dvě další pochybení: že stát chtěl využít informace tajné služby, parlamentní vyšetřovací komise a policie, aby získal páky, které by mohl použít proti firmě Diag Human, a že poškodil Diag Human (dříve Conecco) u jeho obchodního partnera, dánské společnosti Novo Nordisk. A to aniž by k tomu měl důkazy. Na verdikt londýnského senátu poprvé upozornili Reportéři ČT.
Ministerstvo financí, které Česko ve sporu zastupuje, již po jednání s vládou podalo návrh na zrušení nálezu, protože podle něj obsahuje vady. „Česká republika podala s jednomyslným souhlasem vlády žádost o jeho zrušení k Vrchnímu soudu v Londýně,“ uvedl mluvčí ministerstva financí Filip Běhal.
Pochybení číslo 1
I přes to je ale rozhodnutí mezinárodního tribunálu podle expertů konečné a zkoumat se může už jen procesní správnost, nikoliv závěry rozhodců. Ti kromě již zmíněných poznámek o korupci zmiňují, že Českem jmenovaní rozhodci, kteří o nároku Diag Human v roce 2014 rozhodovali, „zjevně nebyli nezávislí a nestranní, ani neměli morální kredit pro řešení citlivého sporu se společností Diag Human, který představoval velké riziko“.
Na mysli mají kromě Kindla a Kužela i třetího rozhodce ekonoma Jiřího Schwarze. A dokládají to hned několika zjištěními.
V případě Milana Kindla arbitři připomínají aféru na plzeňských právech. Nejvíce prostoru ale věnují jeho studentovi Petrovi Kuželovi. Podivují se například nad tím, že byl „představitelem české politické strany (ODS – pozn. red.), která veřejně zaujala ke sporu, v němž měl později rozhodovat, takové stanovisko, že společnosti Diag Human SE by neměla být ve sporu proti České republice přiznána další náhrada škody“.
Byla to totiž právě vláda ODS v čele s Mirkem Topolánkem, která se v roce 2008 odvolala proti výsledku arbitráže, podle něhož Česko mělo firmě Diag Human uhradit zhruba osm miliard korun.
A ani třetí rozhodce, ekonom Schwarz, nebyl podle londýnského senátu nezávislý. Arbitři tvrdí, že byl napojen na právníka Jiřího Oršulu, kterého označují za „zneuznaného“. Oršula totiž zastupoval firmu podnikatele Josefa Šťávy od roku 1996, Diag Human mu vypověděla plnou moc po sporech v roce 2003.
Soud přiznal více než tři miliony korun rozhodci z kauzy Diag Human Milanu Kindlovi
Číst článek
„Ze spisu dále vyplývá, že třetí člen přezkumného senátu, pan Schwarz, byl rovněž spojen s tímto sporem. Zdá se totiž, že byl napojen na zneuznaného právníka společnosti Diag Human SE pana Oršulu,“ píší rozhodci.
Oršula to odmítá. „Napsat můžou cokoli, ale já jsem pana Schwarze jaktěživ neviděl, v životě jsem s ním nemluvil,“ řekl Oršula. „A nevím, proč zneuznaný, já jsem vymyslel celý koncept pro Diag Human,“ dodal s tím, že spolupráce s firmou skončila podle jeho slov kvůli tomu, že mu firma zaplatila za právní služby méně, než měla.
Spojení s Oršulou pak odmítá i Schwarz. „Pana Oršulu jsem neznal a nikdy jsem se s ním nesetkal. Považuji to za spekulaci a poskytuji dostatečné množství dokumentů, kterými to mohu vyvrátit,“ tvrdí.
Londýnský senát však konstatoval, že „všichni tři rozhodci jmenovaní Českou republikou tak či onak postrádali požadovanou nezávislost a nestrannost a morální charakter, který by senát očekával od rozhodčího senátu pověřeného rozhodováním tak delikátního a náročného případu, jakým je toto obchodní rozhodčí řízení“.
Proti takovým závěrům se ale Schwarz ohrazuje. „Já nevím, jak to bylo u mých kolegů, ale svůj postup za nemorální vůbec nepovažuji. Byl jsem osloven jako ekonom, člen Národní ekonomické rady vlády a děkan jedné z fakult Vysoké školy ekonomické, abych pomohl s vyčíslením škody, která vznikla společnosti Diag Human. S tím jsem souhlasil. Svou činnost rozhodce jsem vykonával nezávisle. Vůči oběma stranám sporu jsem se choval symetricky,“ tvrdí s tím, že o detailech nemůže hovořit, protože jej ani jedna ze stran nezbavila mlčenlivosti.
Topolánek na dotazy nereagoval.
Pochybení číslo 2
Mezinárodní arbitři dále upozorňují, že během sporu s firmou Diag Human stát využíval informací tajné služby, zřídil parlamentní vyšetřovací komisi, policie rozjela několik vyšetřování.
Podle nich to bylo proto, aby kontrarozvědka, komise i policie získaly důkazy, které by mohl stát ve sporu použít proti firmě Diag Human. „Stát využíval nástroje, které měl k dispozici pouze jako stát,“ konstatovali rozhodci.
Soud v Belgii potvrdil nároky Diag Human vůči Česku, to je připraveno obrátit se na Nejvyšší soud
Číst článek
Ve spise například stojí, jak ministerstvo zdravotnictví v listopadu 1996 chtělo po BIS zjistit informace o Josefu Šťávovi, majiteli Diag Human. O pár měsíců dřív se totiž Diag Human začal domáhat náhrady škody po předchozích sporech.
Civilní kontrarozvědka sledovala podle rozhodčího senátu Šťávu i v dalších letech, ve spise je zmíněný třeba dopis z 30. října 2000, ve kterém BIS informovala vládu o jeho byznysu v Německu, o obvinění z korupce, ale také o osobních záležitostech, například, že si koupil zámek Bechyně v jižních Čechách.
„Na to už si nepamatuji,“ reagoval Jiří Růžek, který řídil BIS v letech 1999 až 2003. „To byla kauza, která se vlekla strašně dlouho a vůbec si nepamatuju, že by BIS působila v kauze Diag Human. Vím, že tehdy byly různé aktivity BIS, ale že bychom se věnovali panu Šťávovi nějak speciálně, to mi nějak v hlavě neuvízlo,“ řekl.
Současné vedení BIS nechce kroky svých předchůdců komentovat. „Zpravodajské službě zadávají úkoly vláda nebo prezident a oni jsou také příjemci zpráv, které na základě takových úkolů vzniknou. Nejsou to tedy informace veřejné,“ řekl mluvčí civilní kontrarozvědky Ladislav Šticha.
Diag Human v Rakousku neuspěl, zabavená díla se vrátí Česku
Číst článek
Předseda sněmovní Stálé komise pro kontrolu činnosti BIS Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) řekl, že záleží na tom, jak přesně zněly úkoly. „Pokud se ukáže, že něco takového proběhlo a soud bude tyhle věci konstatovat, my se budeme situací zabývat, zda to bylo v souladu se zákonem, nebo ne. To je naše role,“ řekl.
Radiožurnál oslovil s dotazy i Václava Klause (ODS) a Miloše Zemana (tehdy ČSSD), kteří byli v té době premiéry.
„Kauza Diag Human je a vždy pro mne byla absurdní a nepochopitelná. Její detaily jsem nikdy neznal a tím méně si je mohu pamatovat po více než čtvrt století. Nebyla to záležitost předsedy vlády, nikdy jsem netušil, že se ministr zdravotnictví obrátil na Bezpečnostní informační službu, ale rozumím, že se jednalo o tak neuvěřitelně vysokou částku, kterou by měla Česká republika zaplatit, že se mohl Bezpečnostní informační služby dotázat,“ napsal Radiožurnálu Klaus. Zeman neodpověděl.
Komise sháněla důkazy
Stát také v roce 2003 zřídil parlamentní vyšetřovací komisi, jejímž oficiálním cílem mělo být „objasnit skutečnosti v souvislosti s vedením rozhodčího řízení mezi ČR a Diag Human, objasnit postup státu, jednotlivých osob a subjektů“. Podle mezinárodních arbitrů však místo toho i komise sháněla důkazy, které by státu mohly ve sporu pomoct.
Londýnský senát upozorňuje, že „žalovaná strana využila výsostných pravomocí udělených vyšetřovací komisi, aby získala nekalou výhodu v obchodním sporu se soukromým subjektem, společností Diag Human“.
Bývalá poslankyně Hana Šedivá z ČSSD, která tehdy komisi předsedala, nechtěla názor arbitrů komentovat. „Vzhledem k tomu, že věc nebyla dosud ukončena, nebudu se k ní nijak vyjadřovat,“ řekla. A tehdejší premiér Vladimír Špidla (ČSSD) řekl, že šlo o poslaneckou aktivitu, nikoli vládní, a vlastní názor také sdělit odmítl: „Nebudu se k tomuto případu vyjadřovat.“
Kromě toho londýnský senát konstatuje, že stát využil i informace od policie. A to opakovaně. Kriminalisté totiž rozjeli několik vyšetřování, která sice byla na počátku legitimní, ale postupem času se podle arbitrů zvrhla.
Soud zastavil stíhání bývalé ministryně zdravotnictví Marie Součkové
Číst článek
Vyšetřování totiž policie rozšířila i na osoby, které vyslýchat nemusela. Podle rozhodců měla policie za úkol zajistit důkazy ve prospěch státu. „Bylo zřejmé, že vyšetřování je dokonalou záminkou k hledání důkazů, které by Česká republika mohla použít v přezkumném řízení,“ stojí ve spisu.
Jedním z takto vyslýchaných byl například Josef Kunášek – bývalý rozhodce, kterého si policie předvolala, ačkoliv podle arbitrů neměl s tehdy projenávaným případem nic společného. Kunášek Radiožurnálu řekl, že to tehdy cítil jako nátlak.
„Policie mě vyslýchala dvakrát,“ vzpomíná. „Stát zneužil svou moc k tomu, aby zasáhl do moci soudní, už třeba tím, že mě policie odposlouchávala, že mě vyšetřovala parlamentní komise a následně i policie. To jsem samozřejmě vnímal jako nátlak,“ řekl.
Současné vedení policie nechtělo komentovat názor rozhodců, že policie během vyšetřování sbírala informace ve prospěch státu. „Náš útvar nedisponuje verdiktem vámi uvedeného rozhodčího senátu a ani mu nejsou známa jeho stanoviska. Z tohoto důvodu se k věci nemůžeme vyjádřit,“ řekl Jaroslav Ibehej, mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu, nástupnické organizace po Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality, který tehdy vyšetřování vedl.
Ibehej dodal, že z kauzy Diag Human byla dvě vyšetřování odložena a další informace se po tak dlouhé době už nepodařilo dohledat. Mluvčí Policejního prezidia Ondřej Moravčík doplnil, že některé dokumenty už byly skartované. Radiožurnál oslovil i Petra Nečase (ODS), který vedl českou vládu v letech 2010–2013, ten ale na žádosti o rozhovor nereagoval.
Pochybení číslo 3
K nejstaršímu selhání státu, kvůli kterému má teď Česko platit skoro 16 miliard, došlo podle arbitrů ještě za existence Československa. Zároveň šlo o okamžik, který celý spor mezi Českem a Diag Human nastartoval.
Konkrétně jde o dopis, který v roce 1992 odeslal tehdejší ministr zdravotnictví Martin Bojar dánské firmě Novo Nordsik. Zahraniční společnost v něm varoval před spoluprací s firmou Conneco, později přejmenovanou právě na Diag Human. Bojar firmu označil za neseriózní, čímž podle arbitrů jednal „ve zlé víře“, a tedy v rozporu s mezinárodními dohodami o ochraně investic.
Conneco v té době v tuzemsku fungovalo jako prostředník, když v Československu nakupovalo krevní plazmu a tu posílalo na zpracování do dánského Novo Nordisku. Tuzemským nemocnicím pak nabízelo z plazmy vyrobené léky a transfuzním stanicím různé přístroje.
Jenže tehdejší vedení ministerstva zdravotnictví v čele s Bojarem mělo s firmou problém. Dokonce zakázalo tuzemským klinikám se Šťávovou společností spolupracovat. Na což mělo podle aktuálního nálezu právo kvůli snaze o ochranu veřejného zdraví.
Oproti tomu ale už stát, respektive tehdejší ministr Bojar pochybil, když o několik měsíců později odeslal zmíněný dopis firmě Novo Nordisk. V něm zahraniční společnosti vysvětluje, proč neuspěla ve výběrových řízeních v České republice. Podle Bojara to bylo kvůli tomu, že Dánové spolupracovali s firmou Conneco.
„V nejhorším případě měl dopis ministra Bojara způsobit přesně ten účinek, který nakonec způsobil: ukončení spolupráce žalobců se společností Novo Nordisk.“
Senát rozhodčího soudu v Londýně
„Jedním z důvodů byla i pochybnost o solidnosti Conneco, a. s., společnosti, která spolupráci zprostředkovala,“ stojí v dopise. „Očekáváme, že z výše uvedeného problému vyvodíte patřičné závěry, nejen pro příští spolupráci s Conneco, a. s., ale také při jednání se všemi nezodpovědnými dodavateli plazmy.“
Tím ale podle arbitrů ministr nepřímo, avšak jasně, požádal společnost Novo Nordisk, aby ukončila spolupráci se společností Conneco, pokud chce mít nějakou šanci na spolupráci s českou vládou. Novo Nordisk následně smlouvu s firmou Conneco vypověděla.
Bojar se posléze bránil, že jeho úmyslem nebylo Conneco poškodit. Mezinárodní arbitři tuto možnost připustili. I tak by podle nich ale šlo o hrubou nedbalost ministerstva v tom, že jeho zástupci nevnímali, že dopis stejně značnou škodu způsobí. „V nejhorším případě měl dopis ministra Bojara způsobit přesně ten účinek, který nakonec způsobil: ukončení spolupráce žalobců se společností Novo Nordisk,“ napsali ve svém rozhodnutí.
Bojar později tvrdil, že už by takový dopis nepodepsal. „Přesto však soudím, že to byla záminka, která byla využita, nebo zneužita,“ uvedl v roce 2010 Bojar pro Českou televizi. Na žádost Radiožurnálu o rozhovor do vydání textu nereagoval.
Šťáva bude chtít celou sumu
Mezinárodní investiční arbitráž nárokům Diag Human svým rozhodnutím z letošního 18. května vyhověla částečně. Požadavek firmy totiž zněl až na odškodnění ve výši 52 miliard korun. Česko má vyplatit téměř 16 miliard, z toho celých 12 miliard představují úroky z prodlení.
U londýnského tribunálu za Česko jednalo ministerstvo financí, proto se Radiožurnál pokoušel získat stanovisko ministra Zbyňka Stanjury (ODS), tiskový odbor resortu ale poslal jen obecné vyjádření. „Ministerstvo financí u probíhajících vnitrostátních či mezinárodních soudních sporů standardně veřejně neodhaduje možný výsledek a důsledky sporu, nekomentuje jeho průběh či případná jednání s protistranou, protože by tak mohlo ohrozit pozici a šance státu na úspěch ve sporu,“ uvedl mluvčí resortu Filip Běhal.
A připomněl, že mezinárodní senát dal v některých bodech Česku částečně za pravdu. „Tribunál uznal, že ministerstvo zdravotnictví mělo důležité a oprávněné obavy ze spolupráce se společností Conneco s ohledem na její obchodní model a reputaci,“ stojí v tiskové zprávě k rozhodnutí tribunálu.
První z trojice rozhodců kauzy Diag Human vysoudil odměnu. Kužel dostane od státu přes tři miliony
Číst článek
Radiožurnálem oslovení experti na problematiku arbitráží nicméně upozorňují na to, že šance Česka na zvrácení rozhodnutí nejsou příliš vysoké. Podle Martina Svatoše, který na Právnické fakultě Univerzity Karlovy vede Centrum mimosoudního řešení sporů, je verdikt rozhodčího senátu již konečný.
„Rozhodnutí už nikdo nemá právo přezkoumávat, může se zrušit už jen z procesních důvodů. Třeba proto, že by jeden z rozhodců byl podjatý, že tribunál neměl rozhodovat nebo že by třeba neumožnil jedné straně sporu, aby byla slyšet, a podobně. Ale to si neumím představit, že by byl tento případ, protože tribunál byl konstituován z velkých jmen a předseda senátu Bernard Hanotiau je jedním z nejvýznamnějších belgických arbitrů, to je celebrita, ve světě arbitráží je to velká hvězda,“ řekl Svatoš.
Podobně hovořil i Radek Šnábl, expert na arbitráže, který v minulosti působil na ministerstvu financí. „V tuhle chvíli je potřeba brát rozhodnutí londýnského senátu s maximální vážností,“ mínil Šnábl. „Ten senát má velice renomovaného, respektovaného předsedu. Riziko, že došlo k procesnímu pochybení, se limitně blíží nule,“ podotkl Šnábl.
Advokát Jan Kalvoda, který Diag Human zastupuje, si oficiálně netroufá odhadnout, jaké má Česko šance na zvrácení rozhodnutí. „Ten návrh, který byl ČR podán, je z našeho hlediska, a jsme jedna zaujatá strana, opravdu pouze přibližně splňující podmínky přípustnosti takového podání. Rozhodně se společnosti Diag Human z toho návrhu na zrušení nálezu kolena neroztřásla,“ tvrdil.
Pokud Česko neuspěje, bude muset 16 miliard zaplatit. Kalvoda upozorňuje, že jeho klient bude chtít celou sumu. A připomíná, že se jeho klient se státem chtěl už několikrát dohodnout.
„Vzhledem k průběhu toho sporu, jeho peripetiím v Česku, k tomu, v jakém postavení se díky vedení sporu žalobce ocitl v ČR, není žádný důvod k žádnému jednání o nějakých slevách. Je tady výrok, který se bude vymáhat. Pokud jde o nějaké jednání, tak o něm nevím, a i kdybych věděl, tak ho nemohu s ohledem na proces v Londýně komentovat,“ uvedl.
