Historie Velikonoc sahá do pohanských dob. Aneb od zajíčka k beránkovi

Máme velikonoční Velký pátek, a i když ho v Česku na rozdíl od desítek jiných evropských zemí nesvětíme dnem volna, tak či onak už žijeme svátky. Většina z nás má ovšem Velikonoce spojené v první řadě s lidovými tradicemi – s pomlázkou, kraslicemi a beránkem. Ale už málokdo dnes ví, jaký je jejich původ.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tradiční velikonoční pečivo. Ptáčky lidé podle tradice házeli přes střechy | Foto: Daniela Vrbová

Nejstarší velikonoční zvyky jsou vlastně zbytky rituálů vítání jara a oslav nového roku, který pro naše pohanské předky zemědělce začínal na jarní rovnodennost. Změny v kalendářním systému za Julia Caesara a v 16. století, migrace národů Evropou a přijetí křesťanství je ovšem roztříštily do období od ledna až po Velikonoce.

Nejmladším zvířetem spojeným s Velikonocemi je beránek pečený v hliněné formě.

„U nás se začínají péct až tak na konci 19. a začátku 20. století. Je to jedno z posledních vývojových stádií velkých obřadních koláčů, toho obřadního pečiva,“ vysvětluje etnolog Jiří Mačuda z Jihomoravského muzea ve Znojmě.

Přehrát

00:00 / 00:00

Historii velikonočních zvyků zmapovala redaktorka Daniela Vrbová s pomocí etnologa Jiřího Mačudy

Beránek odkazuje jednak na křesťanského beránka božího, ale v minulosti také nahrazoval mladé jehněčí, které si lidé nemohli vždy dovolit.

Starší než beránek je velikonoční zajíček, který dnes stojí ve špalírech v obchodech v čokoládové podobě. Zajíček k nám přišel z germánského prostoru. Ale i Germáni ho převzali – od Keltů.

„Ten zajíček nebo králíček, to bylo takové obřadní zvířátko, které pomáhalo keltské bohyni spojené s tímto jarním obdobím, Ostaře. Od toho jsou i Ostern. V podstatě je to symbol plodnosti, symbol probouzející se přírody. Stejně tak je doložena liška. Třeba u nás v Čechách a na Moravě ta první postní neděle se jmenovala liščí a to zase měla mít svatbu liška a darovat, nebo poztrácet dětem preclíky, které maminky pekly po nocích, pak je schovaly na zahradu a malé děti to pak hledaly.“

Ve slovanském prostoru, především na východ od nás, přinášeli jaro ptáčkové z těsta. Děti s nimi běhaly po obci a házely je přes střechy.

Etnolog Jihomoravského muzea ve Znojmě Jiří Mačuda | Foto: Daniela Vrbová

K jarním rituálům patřilo i vynášení a topení Morany, symbolu zimy a starého roku a přinášení létéčka, roku nového. Tyto tradice se leckde drží dodnes, ale Velikonocům předcházejí.

Zato pomlázka a barevné kraslice jsou v Česku symbolem lidových Velikonoc. Kraslice si jako novoročenky dávali již staří Peršané.

A co se vyšlehání žen a dívek pomlázkou týče, tento zvyk se v průběhu tisíciletí poněkud zdeformoval. Dříve se totiž šlehali všichni navzájem, upozorňuje Jiří Mačuda:

„No ale víte, říznout po zadku mladou hezkou holku se asi našim předkům líbilo víc než řezat támhle nějakého podsaditého pána. Koneckonců význam tohoto zvyku skutečně spočívá v té jarní obrodě a vrbový proutek, který má až neuvěřitelnou životaschopnost, tuto probouzející se přírodu a její vzkříšení symbolizuje.“

Chcete-li slyšet více o pohanské vrstvě Velikonoc v Česku, poslouchejte v sobotu ve 21.10 ČRo6 – Historie věčně živá.

Daniela Vrbová, Lucie Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme