Hůle: Malí exekutoři se chovají hůř než velcí, v oblasti spravedlnosti nemá být tržní konkurence

Sněmovna na konci května schválila novelu insolvenčního zákona, která zkracuje dobu oddlužení z pěti na tři roky pro všechny dlužníky. „Bude snazší dostat se ze spárů exekutorů. Vstupem do insolvenčního řízení exekuce nekončí, ale pozastavuje se a roli exekutora přebírá insolvenční správce, který se většinou chová mnohem kultivovaněji a férověji,“ uvádí Daniel Hůle, vedoucí programu dluhového poradenství Člověka v tísni v pořadu Chyba systému.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Chyba systému a Daniel Hůle, vedoucí programu Dluhové poradenství Člověka v tísni

Podle Hůleho by o všem měly rozhodovat soudy a exekutoři by ideálně měli řešit jen zabavení a prodej nemovitého majetku v případech, kdy dlužník není schopen dluh uhradit ze svého příjmu či účtu. | Foto: Vladimír Staněk | Zdroj: Český rozhlas

Podle jeho zkušenosti se ke klientům hůře chovají menší exekutoři, kteří i více tlačí na zvyšování nákladů exekucí, protože se z menšího objemu zakázek obtížně uživí. Naproti tomu velké exekutorské úřady dokáží díky úsporám z rozsahu fungovat efektivněji a levněji.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si 33. díl podcastu Chyba systému

Zatímco v jiných zemích Evropské unie jsou exekutoři vykonavateli soudních rozhodnutí, v Česku jsou de facto soudní instancí prvního stupně, protože rozhodují o podáních a nákladech. „To je staví do klientelistického vztahu k zadavateli zakázky, protože mohou rozhodnout o tom, jaký nárok na odměnu ten zadavatel má,“ vysvětluje expert Člověka v tísni.

Podle Hůleho by o všem měly rozhodovat soudy a exekutoři by ideálně měli řešit jen zabavení a prodej nemovitého majetku v případech, kdy dlužník není schopen dluh uhradit ze svého příjmu či účtu. Vše ostatní prý lze dělat od stolu a není třeba exekuci prodražovat.

Skeptický je vůči zavedení teritoriality, exekutoři si totiž mezi sebou konkurují v soutěži o dodavatele zakázek, vedle toho ale také chtějí maximalizovat svůj zisk. Mohla by ovšem pomoci změnit stav, kdy si exekutoři v zájmu soutěže neříkají o zálohu na vedení exekuce.

Samotné zkrácení oddlužení nestačí, kritizuje Nacher. Návrh má pojistek dost, oponuje Richterová

Číst článek

„Když je dnes vymahatelnost třeba 25 procent, tak oni 75 procent řízení vedou zdarma. To není vinou dlužníka, ale jejich snahy urvat si co největší podíl. V oblasti, která má být doménou spravedlnosti, nemá být tržní konkurence, která vede k tržnímu chování,“ dodává.

Dluhy se mají platit

Podle komentátora Davida Klimeše se nelze divit, že se exekutoři v současném nastavení systému chovají tržně. „V roce 2001 jsme měli pod soudními úředníky pouze 4000 exekucí a měli jsme pocit, že to stát nedokáže řešit. Teď máme 3,9 milionu exekucí, které se týkají asi 7 procent obyvatel nad 15 let, a divíme se, že to funguje jako kapitalismus. Buď jedno, anebo druhé,“ podotýká.

Názor, že by nad exekucemi měl mít znovu garanci stát, logicky vyplývá z faktu, že se nám nepodařilo najít niku, kdy tržní soutěž funguje ku prospěchu věci. „Zároveň chceme extrémně regulovat a zároveň se nám nelíbí, když dostaneme obálku s pruhem a hned se tam dosazují další tisíce pro soukromníka, aby se nějak uživil,“ doplňuje.

Novinářka Apolena Rychlíková oceňuje odpouštění dluhů v rámci milostivého léta, zrychlování procesu oddlužení i celkovou proměnu veřejné debaty na téma, co vůbec znamená být zadlužený.

Půjčil si 3000 korun, na konci splácel 600 000. Jakub měl desítky úvěrů a kromě notebooku si nekoupil nic

Číst článek

„Jeden respondent mi v hloubkovém rozhovoru řekl, že je přesvědčený, že s tím dluhem umře. Bylo normální potkávat lidi, kteří žili bez jakékoli naděje. Systém exekucí byl složitý, teď ty podmínky insolvenčního řízení dávají nějaký smysl a člověk ví, co dělat, aby se z exekuční spirály mohl dostávat,“ popisuje.

Hůle závěrem zdůrazňuje platnost rčení, že dluhy se mají platit – ovšem ty oprávněné: „Ten systém byl znásilněn. Do roku 2016 fungovala strategie, že když někoho napálím, tak systém mě podrží a on mi to zaplatí. Víc než insolvenčních návrhů dnes v Člověku v tísni uzavíráme smírů s poskytovateli úvěrů, kteří dokonce vracejí peníze, než aby šli k soudu, protože vědí, že smlouvu uzavřeli v rozporu se zákonem,“ uzavírá.

Celou Chybu systému si můžete poslechnout v audiu v úvodu článku.

Jan Pokorný, ert Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme