Každá třetí žena a desátý muž zažil obtěžování v MHD. Praha v kampani radí, jak se zachovat
Obtěžování do MHD nepatří. Ani nikam jinam. Tak se jmenuje kampaň, kterou spustilo hlavní město, ROPID a nezisková organizace Konsent. Na 150 zastávkách jsou plakáty, které odkazují na nevhodné chování a také radí, jak se v takové situaci chovat. Obtěžování v hromadné dopravě zažila podle Odboru rovnosti žen a mužů Úřadu vlády každá třetí Češka. Jak se obtěžování bránit, popisuje výkonná ředitelka nezávislé organizace Konsent Johannna Nejedlová.
Plakáty odkazují na závadné chování, jako je zírání nebo nevyžádané doteky. Předpokládám ale, že člověk, který to dělá, ví, že dělá něco špatně a že to je obtěžující. Mohou ho takové plakáty od jeho chování odradit?
Určitě. Jsou různé typy plakátů, na některých upozorňujeme třeba i na to, že některé to chování může být trestné. A hlavně vyzýváme přihlížející, aby to nenechali být a pomohli obětem. Proč se toho většina pachatelů dopouští, je to, že jim to prochází. A my i díky této kampani chceme nastavit nějakou hranici a ukázat, že toto chování ve veřejné dopravě není vítáno a nebude tolerován.
Jak se bránit obtěžování v MHD, popisuje výkonná ředitelka nezávislé organizace Konsent Johannna Nejedlová
Jednou z rad, kterou dáváte, je i oslovit toho, kdo překračuje hranice. Třeba slovy: „Nechte toho“ nebo „Přestaňte“. Jenže tohle se hodně lidí bojí udělat, protože se obává napadení. A je pravda, říkají to i instruktoři, že když se někoho zastanete, tak je velmi pravděpodobné, že se agresor obrátí proti vám. Tak jak se chovat, jak toto eliminovat?
Víme, že až třetina cestujících nezasáhne, protože neví, jak na to nebo protože se bojí. Jedna z cest je zasáhnou takto napřímo. Upozornit na to chování, popsat ho, ideálně třeba zkusit vtáhnout do toho ještě další spolucestující.
Když jsem stokilový boxer, neměla bych s tím problém. Ale co když jsem...?
Máme ještě jednu radu, která může mířit spíš na tu obtěžovanou, které můžete pomoct tím, že se jí zeptáte: Je všechno v pořádku? Nepotřebujete pomoct. Anebo i nenápadné vstoupení do té situace, kdy se třeba zeptáte: Jede tato tramvaj na Šumavskou? Vy vůbec neadresujete tu situaci, ale narušíte jí a dáte možnost oběti se z té situace vymanit a odejít.
Teď máte na mysli zeptat se té oběti nebo toho, kdo obtěžuje?
Klidně té oběti.
Dva miliony žen ročně jsou v Anglii a Walesu oběťmi násilí. Je to ‚národní stav nouze‘, říká policie
Číst článek
Takže odvrátit pozornost.
Ve chvíli, kdy se člověk zdráhá do té situace vstoupit, protože oprávněně můžeme mít obavu, tak je lepší obrátit se spíš na tu oběť, než se dostávat do kontaktu s tím agresorem. Ale také víme, že velká část agresorů spíše nečeká, že by někdo zareagoval. A to, že do toho někdo vstoupí, povede k tomu, že toho nechají, protože zjistí, že si toho někdo všiml.
Co by měla v nepříjemné situaci udělat sama obtěžovaná nebo sám obtěžovaný?
To je obtížné radit, protože každý to má nějak jinak a občas to vymezení se může skutečně vést k eskalaci. Slyšela jsem příběh ženy, která se vymezila proti tomu, co někdo dělal, a dostala nazpátek od něj facku. Takže je dobré zvážit, jakým způsobem zareagovat.
My doporučujeme ideálně se snažit z té situace dostat, odejít. Ale vhodné je si to třeba doma nazkoušet, jak reagovat, protože člověk pak nebude tak zaskočen. Třeba pojmenovat, co se děje tak, aby to slyšeli ostatní. Pán mi tady sahá na stehno. Můžete mi někdo pomoct? A určitě je důležité vykat, aby okolí vidělo, že je to situace, kdy se k vám cizí člověk chová nevhodně a není to kamarádská neshoda nebo potyčka.
Schválně jsem řekla obtěžovaná nebo obtěžovaný. Je to tak, že jsou obtěžování v MHD vystaveni i muži, nebo je to opravdu jenom záležitost žen?
Mnohem více se to děje ženám. Čísla říkají, že to zažila každá třetí žena, ale zažil to i každý desátý muž. A to není malé číslo. Tou obětí bývají muži. Pachateli bývají mnohem častěji muži, i co se týče toho obtěžování dalších mužů. Ale neznamená to, že by nebyly žádné ženy, které se dopouští nevhodného chování, obtěžujícího a nedovolují si tímto způsobem na ostatní.
Pomůže řidič?
Vím, že někdy se radí také to, aby ten, kdo je obtěžovaný, oslovil řidiče. Funguje to?
Určitě to pomoci může. Víme, že řidiči jsou zvyklí řešit konfliktní situace, které v dopravním prostředku nastávají. Ale když jste v narvaném metru, tak se těžko dostanete k řidiči. A nejblíže jsou spolucestující, na které se obracíme, protože to jsou ti, kteří můžou nejsnáze a nejrychleji pomoc poskytnout.
Snapchat zvyšuje ochranu mladistvých kvůli sexuálnímu a finančnímu vydírání
Číst článek
V případech, kdy někdo v MHD onanuje, tak lidé jsou zvyklí volat policii a víme, že policie v takových případech zasahuje poměrně dobře a ne neodrazovala bych někoho od toho, aby se v tomto případě na policii obracel.
Kampaň jste spustili s ROPIDem. Víte, jestli jsou řidiči MHD informováni o tom, jak se v takových situacích, kdy k nim někdo přijde se žádostí o pomoc, chovat?
Co se týče MHD, tak neprobíhají žádná konkrétní školení, která by řidičům říkala, jak se v případech sexuálního obtěžování chovat. Ale řidiči vědí, že v konfliktních situacích je potřeba, aby pomohli.
Zároveň my ale také dobře víme, že řidiči mají hrozně moc svojí práce. Řídit tramvaj není něco, od čeho můžete pořád odbíhat, a proto nemůže úplně veškerá zodpovědnost za to řešení ležet na nich.
Budeme vyhodnocovat, jakým způsobem kampaň fungovala, a mapovat, jaké cesty k té další pomoci ještě jsou. A třeba se ukáže, že jednou z cest je zapojit víc řidič, ale rozhodně je to na debatu s nimi, co jsou schopni v rámci svých pracovních povinností dělat.
Všimla jsem si, že se o tomto problému mluvilo už loni. A ještě loni Sdružení dopravních podniků tvrdilo, že obtěžování v MHD není velký problém a že jde o jednotlivosti. Znamená to, že změnili názor?
Když tvrdili, že to není problém, tak asi neznali data, protože Úřad vlády přinesl před pár lety celkem robustní statistiku, která nám říká, že 70 procent cestujících si myslí, že je to závažný problém, který by měl řešit stát. Možná s tímto nebyli srozuměni.
Je možné, že se to k nim zas tolik nedostává, protože to je věc, která se děje především ženám, jak jsme si říkali, a ty o tom třeba nemluvily s vedením dopravního podniku nebo ROPIDu. Ale během společné práce na kampani byli všichni, kdo do toho byli zapojeni, velmi vstřícný. Zdálo se, že tomu problému velmi dobře rozumí a že chtějí, aby MHD byla bezpečná, aby se v ní všichni cítili dobře. A já to velmi vírám.
Kampaň trvá, tuším, do září. Není to příliš krátká doba?
Je to do poloviny září. Poté si vyhodnotíme, jakým způsobem to fungovalo. A já doufám, že se nám podaří na tu spolupráci navázat, protože to je skutečně rozšířený problém, který nemůžeme jen tak přehlížet - protože někteří cestující třeba volí i jiné cestovní trasy, protože někde zažili obtěžování - a že budeme dál pokračovat v tom, aby se eliminovalo toto chování.