Starost o V. Havla byla dobrovolná služba, splácení občanského dluhu, říkají boromejky
Boromejka patří tam, kde jsou trpící, chudí či nemocní, tedy ti, kteří potřebují pomoc a útěchu. Řádové sestry boromejky se staraly i o Václava Havla. A to do jeho posledních chvil.
„Pan arcibiskup, který byl přítelem Václava Havla, dal tip paní Havlové a byla to vlastně naše dobrovolná služba. Matka to přijala jako dobrovolnou službu a v podstatě jisté splácení občanského dluhu. I osobně jsem to tak cítila, že mu mnoho dlužíme,“ říká členka Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského Angelika Pintířová.
Řádové sestry boromejky působí v Čechách už přes 170 let, pracují především v oblasti zdravotnictví, charity a sociálních služeb. Na okraji pražského sídliště Řepy otevřely domov pokojného stáří.
Řádové sestry boromejky Angelika Pintířová a Evangelista Motáňová se staraly o Václava Havla.
„Naše zařízení se stará o lidi nemocné, přestárlé. Pak součástí domova svatého Karla je také komunita našich sester, z nichž většina už je pokročilého věku, takže tam mám možnost se o ně starat nejen po stránce zdravotní, ale i takové lidské,“ dodává sestra Evangelista Motáňová.
Jejich černobílý oděv dobře znají také pacienti petřínské nemocnice, která stojí právě zásluhou kongregace. Zakládaly ji v polovině 19. století. Po listopadu 1989 se sem znovu vrátily a zpočátku tu budily rozruch.
Rozhovor s řádovými sestrami Angelikou Pintířovou a Evangelistou Motáňovou z Kongregace Milosrdných sester svatého Karla Boromejského o tom, jak se pomáhaly starat o Václava Havla na Hrádečku i o smyslu a poslání práce řádových sester
Neradostné časy nastaly boromejkám v dobách socialismu, kongregace se neubránila nařčení z kolaborace, v polovině srpna 1952 byly sestry deportovány buď do internačního tábora, nebo přiděleny na dělnickou práci do továren.
Náprava nastala až po listopadu 1989.
