Velika pomoć za pųtovateljev: vzniká jazyk, kterému porozumíte i bez učení

Zhruba polovina Čechů se dokáže domluvit nebo si přečíst text alespoň v jednom cizím jazyce - nejčastěji anglicky nebo německy. Pokud se uchytí projekt Vojtěcha Merunky a jeho zahraničních kolegů, může jich být mnohem více.

Doporučujeme Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Mezislovanština by měla být díky jednoduché gramatice na učení mnohem snadnější než čeština a řada dalších jazyků. | Zdroj: Profimedia

Vojtěch Merunka nemá rád označení „slovanské esperanto". Porovnání se 130letým umělým jazykem se ale nejspíš zcela nevyhne. Stejně jako projekt Poláka Ludwíka Zamenhofa se i Vojtěch Merunka snažil vytvořit jazyk, který by propojil miliony lidí.

Vyzkoušejte si, jak vám jde jazyk, kterému by měl bez učení rozumět každý Čech

Číst článek

Myšlenka je jednoduchá - najít společný základ slovanských jazyků a zjednodušit jej natolik, aby vznikla řeč, jíž porozumí bez nutnosti učení se kdokoliv od Karlových Varů až po Vladivostok. Říká mu mezislovanský nebo interslovanský jazyk. V tuto chvíli má 37 000 slov, několik lidí, kteří jím dokážou mluvit, a překvapivý zájem z byznysu i kultury.

Pes a postel

Merunka není jazykovědec (ostatně ani Zamenhof jím nebyl) a jako docent informatiky k celé věci přistupuje poměrně prakticky. Aby tento padesátiletý vyučující na pražské technické univerzitě dokázal vytvořit zcela nový umělý jazyk, vzal si na pomoc matematiku. „Slovníček se dělá statistickou metodou. Díváme se na to, jak se to řekne ve všech 15 jazycích, máme koeficienty, co je čemu více a méně podobné, jak je to velký národ, a výsledkem je slovníček," vysvětluje tvorbu mezislovanského jazyka. Původně začínal před pěti lety sám, dnes s ním na projektu spolupracuje několik dalších odborníků z celé Evropy.

Vojtěch Merunka, vyučující na pražské ČVUT a ČZU | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Výsledkem tohoto postupu je například slovo dogovor pro domluvu. A i když se může zdát, že vzhledem k počtu mluvčích by mohla mezi slovanskými jazyky vítězit ruština, jsou v slovníku Čechům velice dobře známá slova jako pes nebo posteľ (v ruštině častěji jako sobaka a krovať).

Mnohem podstatnější než slovíčka je podle Merunky ale gramatika. Právě ta, jak tvrdí, totiž tvoří jádro jeho jazyka. "Určitě znáte situaci, kdy na vás někdo mluví chorvatsky a vy jednotlivým slovům v podstatě rozumíte, ale celá věta je úplně mimo," vysvětluje.

Aby odbourala komplikace gramatiky, má mezislovanština jenom dva vzory pro mužský i ženský rod, stejně zjednodušena jsou i slovesa. Podle Merunky stačí už jen tato úprava na to, aby obyvatelé jiných slovanských zemí Čechovi porozuměli lépe, i když bude pořád používat česká slova. 

Jazyku lze zároveň poměrně dobře rozumět i bez učení. Když si jeho několik jeho tvůrců v hotelu u Mrtvého moře všimlo, že cedule pro turisty jsou jenom v angličtině, udělali pokus. Na papír napsali informace o tom, že bezplatny vstup na otkryty hotelovy bazen jest ot 8.00 nebo že hotel takože imaje svoju privatnu plažu. Úspěšnost u slovanských turistů byla zhruba osmdesátiprocentní.

Studují Číňané i filmaři

Celé to může zavánět panslavismem z 19. století, Merunka je ale pragmatik. „V minulosti si panslavisté mysleli, že bude nějaký superslovanský jazyk, ve kterém se bude publikovat beletrie, hrát divadlo a nevím co všechno. To je podle mě ale nesmysl," říká. „Nikdo nemůže nahradit čistou ruštinu, češtinu nebo polštinu, protože každý národní jazyk má své cítění a své kouzlo."

Využití svého projektu tak vidí jinde. Mezislovanština je pomocný jazyk, sdružuje znaky několika slovanských jazyků, zároveň je ale jednodušší. Jako taková by podle Merunky mohla sloužit internetovým překladačům jako lepší můstek mezi dvěma slovanskými jazyky. Velká část z nich totiž v současnosti překládá přes angličtinu a výsledky jsou kostrbaté.
Interslovanština by mohla pomoci i lidem, kteří se snaží naučit cizí jazyk. Podle tvůrců to u ní jde několikrát rychleji než například studium polštiny. S tímto základem se další slovanské jazyky mají učit už snadněji.

Čínština táhne studenty i byznysmeny. A naučit se dá i v Olomouci

Číst článek

Jak rychle to půjde opravdu, bude moci Merunka vyzkoušet už brzy. O studium totiž projevili zájem Číňané. „Nemůžu o tom moc mluvit, nejsou to ale Číňané v Česku, ale Číňané v Chorvatsku. Mají zájem jazyk studovat a udělat učebnici v čínštině. Vidí to pragmaticky, jde o obchod," říká Merunka bez dalších detailů. Jazyk, kterému porozumí Josipové i Jozefové, by podle něj ale mohl najít využití na obalech výrobků a návodech na použití.

V praxi řeč už testuje režisér Václav Marhoul a herci, kteří s ním pracují na filmu Nabarvené ptáče. Celý snímek bude v mezislovanštině a na plátnech ho doplní titulky. Režiséra k tomu inspirovala knižní předloha, ve které autor píše, že příběh se odehrává kdesi ve východní Evropě, kde lidé mluví podivným nářečím. „Z různých atributů v knížce vyplývá, že je to pravděpodobně někde pomezí Ukrajiny a východního Polska. Pátral jsem v historii a zjistil jsem, že na tom pomezí kdysi žil jakýsi slovanský kmen, ten ale Stalin vyvraždil a jeho kultura a jeho jazyk se nedochovaly," vysvětluje Marhoul.

Aby tento problém vyřešil, začal si režisér pohrávat s myšlenkou jakéhosi slovanského esperanta a zakrátko přišel na to, že podobný projekt už existuje. Mezinárodní tým tak teď před každou klapkou trénuje věty v jazyce, který není nikomu vlastní. „Dokonce i ukrajinští herci se tomu museli věnovat, protože jsou tam jinak stavěná zájmena a většinou na ně v textu zapomínají. Není to úplně tak, že by to člověk na první dobrou dal. Je to jazyk, člověk se ho musí naučit," popisuje zkušenosti z natáčení Marhoul. A zatímco přiznává, že mluvit v mezislovanštině není úplně lehké, rozumět jí podle něj bude každý i bez studia.

 Jak zní Malý princ v mezislovanštině

Kogda mi bylo šesť lět, uviděl jesm raz prělěpy obrazok v knigě o pralěsě, ktora nazyvala sę «Pravdive Povědki iz Prirody». Na obrazku byla zmija boa požirajųča dikogo zvěrja. Tuto jest kopija ovoj rysovanki.

V knigě pisalo sę: «Zmija boa prěgoltaje svojų žrtvų v cělosti, bez žuvanja. Potom ne može dvigati sę i spi šesť měsęcev, dokolě jej ne prěvari.» Mnogo jesm togda razmysljal o prigodah v džungli i barvnojų olovkojų uspěl jesm sdělati svojų prvų rysovankų. To byla moja rysovanka nr. 1. Ona izględala tako.

Pokazal jesm svoje majstrovsko dělo dorastlym i zapytal, straši li ih ova
rysovanka. Ale oni odgovorili mi: «Straši? Za čto kogokoli iměla by strašiti šapka?» Moja rysovanka ne izobražala šapki. Ona izobražala zmijų boa prěvarjajųčų slona. Togda narysoval jesm otvorjenų zmijų boa, že by dorastli mogli razuměti. Im vsegda trěba vse objasniti.

Ukázka předkladu pochází ze stránek jednoho z tvůrců mezislovanštiny - nizozemského lingvisty Jana van Steenbergena.

Eva Mošpanová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme