Česko-izraelská rodina v Ašdódu: Na útěk před raketou máme 45 sekund
Pětiletý Kuba žije v jižním Izraeli, a tak je na tom v současné době podobně jako tisíce jiných izraelských a palestinských dětí. Kvůli vzájemnému bombardování mezi Izraelem a Palestinci v Gaze jsou školy a školky v obou zemích zavřené, děti zůstávají doma, a navíc může kdykoli přijít smrtelné nebezpečí. Přesvědčil se o tom i zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu, který s Kubou a jeho matkou natáčel reportáž přímo v Ašdodu.
„Poletí na nás rakety, tak pojďte na schodiště, zavřete za sebou. Musíme jít dál od oken, ke zdi, kde nejsou okna. Tady se posadíme a počkáme, až dohoukají,“ říká klidně Kubova maminka Lucie, původně z České Lípy.
Pětiletý Jakub se raket nebojí. Ví, že po zahoukání sirén má utíkat na schody, protože tato část domu, kde bydlí, je nejbezpečnější.
Ašdod je od Gazy vzdálený asi 30 kilometrů. Civilní obrana vyměřila, že od sirény do výbuchu tady mají lidé na útěk 45 sekund.
Zahraniční zpravodaj Břetislav Tureček navštívil v Ašdodu česko-izraelskou rodinu
„Teď nedopadly. Tohle byla protiraketa. Když to dopadne, to je hodně dutá rána, hodně velký náraz… Ano, teď tahle dopadla,“ vyhodnocuje zkušeným uchem Lucie.
Při ukrývání se před raketami se na schodišti často potkávají se sousedy. „Občas tady v noci děláme i pyžamovou party, tak je dobré na sebe hodit pěkné pyžamko,“ směje se mladá žena.
„Takže takhle se vždycky proběhneme, sem tam,“ konstatuje poté, co je opět možné bezpečně opustit úkryt.
V posledním týdnu situace došla tak daleko, že lidé museli utíkat i patnáctkrát až dvacetkrát za den. „Dneska v noci nás nechali krásně vyspat,“ říká Lucie.
Teď je zase chvíli klid. Pětiletý Kuba s ročním bráškou Eliášem mlátí na podlaze do elektronických varhan. Jejich matka ukazuje nádherný byt v šestém patře s výhledem na moře, ale také ke Gaze.
„Celý byt je situovaný do pásma Gazy, je to taková ruská ruleta. Speciálně, když máte dvě děti,“ tvrdí.
Kuba drží v ruce obrázek-mapu. Je na ní Izrael, Gaza, nakreslené rakety. „Vysvětluji mu to reálně. Nemůžu mu říkat, že k nám lítají jen palestinské rakety, když samozřejmě létají do Palestiny i izraelské rakety. To prostě nejde. Celkově mi přijde patetické, že se v 21. století něco řeší raketami. Pro mě je to nepochopitelné. I po těch šesti letech, co tady žiju,“ tvrdí Lucie.
Lucie: I na druhé straně žijí rodiny jako my
Dětem se snaží konflikt co nejlépe popsat. „Nemůžeme tam házet všechny do jednoho pytle. Já se na to koukám tak, že jsou tam také normální rodiny, jako jsme my. Ráno snídají, vypravují děti do školy, ty se chtějí také hrát, být v parku…“
Právě proto nakreslila mapu, s jejíž pomocí synovi současnou situaci vysvětluje: „Zakreslili jsme tam kolečko, pásmo Gazy, a do něj ještě jedno kolečko, to je hnutí Hamás, ti na nás házejí ty rakety. A všichni ostatní tam žijí normálně.“
Kuba přitakává a otevírá si kindervajíčko. A co v něm našel? Raketu. „Už jich je moc,“ soudí chlapec. Lucie i její syn berou věci s obdivuhodným nadhledem.
