Reportáž z kibucu, kde 7. října vraždil Hamás. ‚Myslím na všechny své mrtvé přátele,‘ zmiňuje Ruti
Od teroristického útoku Hamásu na Izrael uplynul víc než rok. Do přepadených kibuců v blízkosti Pásma Gazy se život vrací velmi pomalu. Největším a nejhůře postiženým byl kibuc Be´eri, který leží asi tři kilometry od hranic s Pásmem Gazy. Ozbrojenci zavraždili loni 7. října skoro desetinu jeho obyvatel. Přes sto lidí zemřelo hned, další desítky skončily jako rukojmí v Gaze. Někteří jsou tam dodnes.
Nili Bar Sinaiová mě vítá u brány kibucu Be´eri. Stráží ji vojáci a Nili si sem pro mě musí dojít, protože kibuc stále není volně přístupný. Nili je psycholožka, je jí přes sedmdesát let a masakr loni v říjnu přežila. Na rozdíl od jejího muže Jorama.
„Tohle je družstevní tiskárna, to je pro kibuc hlavní zdroj příjmů a rozjela se znovu už týden po útoku. Pracovníky sem tehdy musel vozit ozbrojený doprovod. Ale bylo jasné, že jestli se mají lidé do kibucu vrátit, tak tohle musí fungovat,“ přibližuje. Nili říká, že dodnes se vrátila jen stovka lidí z 1200, kteří v kibucu žili před loňským 7. říjnem.
V kulturním centru kibucu Be´eri je výstavka panelů ke všem 102 obětem teroristického útoku. Je tu i panel Jorama, manžela Nili, kterého během útoku zastřelili. Žil v kibucu od dětství, zatímco Nili se přistěhovala z Tel Avivu a jak říká, žije tu už 52 let.
„Každá rodina tu má jeden panel s fotkami obětí. Nejsou tu ale vojáci a policisté, kteří tu také zemřeli. Měli jsme tu 280 mrtvých teroristů,“ zmiňuje. A dál ukazuje: „Tohle je můj muž. Byl architekt.“
‚Mám špatné sny‘
S Nili procházíme částí kibucu, kde jsou domky a zahrádky celkem netknuté. „Je to rok od útoku, takže jsme už natírali, renovovali, opravovali. Znovu zahradničíme,“ popisuje. „Tihle lidé, ti tu už nebydlí, ale často sem jezdí na návštěvy. A tahle paní už je taky zpátky. Tady to vypadá, jako by se tu nic nestalo. Jako ráj na zemi.“
Nili ukazuje na jednotlivé domky a připravuje mě, že další části kibucu vypadají úplně jinak. Mezitím tu a tam potkáváme další lidi. Ruti a Ran právě hrabou kolem svého domku listí.
„Vrátili jsme se sem před měsícem. Pozvali jsme lidi ze severu Izraele, dobrovolníky, kteří nám tady hodně pomohli uklidit a posekat. Chceme prostě žít, chceme se už cítit lépe,“ vysvětluje, proč jsou zpět.
Ruti je původem z Íránu a s manželem Ranem přežili útok Hamásu ve svém domě. S hrůzou ale vše sledovali z okénka. „Nebojím se vůbec. Teď už chodím všude pěšky, i mimo kibuc. Ale pořád se mi ještě nespí dobře. Jsou to špatné sny. Budím se a myslím na všechny své mrtvé přátele.“ Nedaleká hlasitá střelba Ruti nevadí. Je si prý jistá, že je to izraelská armáda.
‚V Izraeli není bezpečné místo‘
Pokračuji s Nili k jejímu domku, na předzahrádce trhá ze stromu veliká pomela. „Většina lidí z kibucu se ještě nevrátila. Lidé mají děti a zatím tu nefunguje škola, nefungují tu zdravotní služby. Někteří lidé se vrátí, někteří ne. Podle mě ale stejně není v Izraeli žádné bezpečné místo, zastřelit vás můžou kdekoliv,“ míní.
6:17
Zabití Sinvára může ztížit vyjednávání s Hamásem. Jeho bratr je terorista, říká bývalý zpravodajec
Číst článek
Nili bydlí v krásně zařízeném bytě, na ledničce má fotku svého zesnulého manžela.
„Dcera zůstává s dětmi v Chacerimu, má děti a ty potřebují chodit do školy. Je rozvedená, takže když si vezme děti jejich táta, tak sem dcera přijede. A někdy přijede na návštěvu i s dětmi,“ přibližuje.
Chacerim je kibuc nedaleko Beerševy, kde teď většina obyvatel Be´eri bydlí v ubikacích. „Dcera má tři děti. Dvě z nich se sem chtějí vrátit. Ale ta nejmenší ne. Když se sem přijedou podívat, tak začne za chvíli panikařit. Je jí jedenáct. A nezvládá to tu,“ popisuje.
Nili mě veze na elektrické tříkolce do těch částí kibucu, které jsou přivrácené ke Gaze. A tady je všude zmar, domy jsou vypálené, rozbourané. Na jejich stěnách jsou nastříkané vojenské značky, které ukazují, že v domech našli mrtvé. V kibucu se všichni znali.
Izrael podle zástupce OSN nevpouští humanitární pracovníky na sever Gazy. Lidé tam nemají jídlo
Číst článek
„Tahle žena byla učitelkou tří mých dětí. Zabili ji. Tady žil pár, který odvlekli jako rukojmí. Ona už je zpátky, on ne. Doufáme, že je ještě naživu,“ zmiňuje Nili osudy místních lidí.
Tahle část kibucu Be´eri je stále ve stejném stavu, jako byla před rokem těsně po útoku teroristů Hamásu. „Tyhle domy půjdou k zemi. Někteří lidé si myslí, že bychom je tu měli nechat jako připomínku hrůz. Podle mě to ale není dobrý nápad. Kdo nevěří tomu, co se tu stalo, ten sem stejně nepřijde,“ myslí si.
Nili Bar Sinaiová neskrývá rozčarování nad tím, že vláda tuhle situaci vůbec mohla dopustit.
„Neuvěřitelné je, že ještě rok potom, co se to stalo, jsou u moci ti samí lidé. Víte, co se stalo před loňským 7. říjnem? Vláda odtud odvelela vojáky na Západní břeh, aby tam chránili ty osadnické šílence. A tady žádní vojáci nezůstali!“ zlobí se.
V okolí je ještě několik dalších kibuců, kde loni v říjnu útočili ozbrojenci Hamásu. I tam se vrací život jen pomalými krůčky.
