Mladí Italové a Španělé utíkají do evropských měst za prací. Vítá je i Londýn
Kdo nemá valné mínění o své angličtině, může se v londýnských restauracích a kavárnách poslední dobou domluvit také italsky, nebo španělsky. Britská metropole se totiž stala vyhledávaným cílem hlavně mladých lidí z těchto středomořských zemí. Z domova je vyhání vysoká nezaměstnanost a v Londýně je šance najít práci přece jen vyšší.
Gianluca Volpe, řečený Luka, je vystudovaný sociolog. Teď tráví většinu času v bazénu v severním Londýně coby plavecký trenér. Pracuje 7 dní v týdnu, i když někdy má třeba jen jednu hodinu denně. Italské trenérské certifikáty mu v Británii neuznali.
„Všichni zaměstnavatelé se mnou jednali férově, nikdy jsem neměl žádné problémy. Že jsem Ital, nehrálo nikdy roli. I teď na plavání dělávám vedoucího, i když mám v týmu Angličany,“ říká Luka.
Problematiku mladých Španělů a Italů, kteří přicházejí do Londýna za prací, zmapoval zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu ve Velké Británii Jiří Hošek
Ze žárlivosti a rivality kolegů měl sice obavy, protože je mladší a jeho pracovní zkušenost v oboru je kratší, ale nakonec se ukázalo, že byly liché.
„Nerozuměla jsem ani slovo, protože moje angličtina byla hrozně špatná. Ono to ale bylo dáno i tím, že manažerka byla Maďarka se silným přízvukem, která mluvila strašně rychle,“ vzpomíná na svůj pohovor v pobočce jednoho velkého kavárenského řetězce Katalánka Esther Parrera.
Práci dostala, protože měla číšnickou praxi a mizerná angličtina se nepovažovala za hendikep.
„Ze začátku mi někdy bylo do breku, protože jsem některým zákazníkům nerozuměla. Bylo to ale v hezké části Londýna, kde jsou lidé velmi zdvořilí, takže mi svoji objednávku zopakovali a přinejhorším jsem mohla zavolat na pomoc kolegyni,“ popisuje své začátky Esther.
Italové a Španělé se opravdu nevyznačují zrovna brilantní znalostí angličtiny, a tak svou britskou životní etapu zpravidla začínají v pohostinství. Hodně lidí ale v hospodách a kavárnách už zůstane. Podle Luky jsou to zpravidla ti, co na sobě moc nepracují a jídlo a pití by mohli klidně roznášet ve své vlasti.
„Vzpomínám si, že v den, kdy jsem přijel do Londýna, pršelo. Všichni mě varovali, že tam prší pořád. A první měsíc skutečně v jednom kuse lilo. Jako člověk z Neapole, kde pořád svítí slunce, jsem to hodně špatně snášel. Teď nemůžu říct o Londýnu jediné křivé slovo. Dá se tam dělat taková spousta věcí. Tam se prostě nikdy nenudíte,“ chválí novou domovinu Luka.
Do Británie míří i Italové a Španělé se špičkovým vzděláním. Celé osazenstvo laboratoře mluvící španělsky má třeba česká klinika asistované reprodukce v Londýně. Podle jejího majitele Matěje Stejskala to má jednoduché vysvětlení.
„Kromě toho, že Španělsko je jedna ze zemí, kde je IVF rozvinuté nejvíc na světě, to znamená, že jsou tam velmi zkušení embryologové, tak mladí by tam práci nenašli. Proto jsou tady. Hlásí se sami. Máme výhodu, že se nám denně hlásí spousta lidí,“ uzavírá Matěj Stejskal.
