Kostel Nejsvětější Panny Marie patří k modernistickým svatostánkům, které svým vzhledem ani příliš kostel nepřipomínají. Krabicovitá stavba z červených cihel má ale nezbytnou součást kostela a tou je zvonice. Z ní se každý den rozléhá po okolí zvuk zvonů. Vždy ve tři čtvrtě na sedm ráno, v poledne a v šest večer.

Hlas zvonů ale není v souladu s básní Jaroslava Vrchlického a netáhne nad závějí, nýbrž duní obyvatelům okolních domů do oken. Děje se to tak pravidelně každý den. Soboty, kdy není třeba jít na mši a bylo by možné si přispat nevyjímaje. Lidé z domu, který stojí jen několik desítek metrů od kostela si stěžují, že během zvonění neslyší vlastního slova.

Nejhorší prý je to v létě, když lidé nechávají i na noc otevřená okna. To je pak zvláště ranní zvonění k nevydržení. Jak uvedl jeden z mladých nájemníků, zvony by probudily i mrtvého. Probošt farnosti se brání, že si mu zatím na hlučnost zvonů nikdo nestěžoval, ale je připravený stížnosti vyslechnout.

Inspekce ochrany přírody může přikázat zvuk zvonů utlumit. V podobném případu jiného kostela před 2 lety měření vojvodské inspekce životního prostředí zjistilo, že jsou překračovány normy hluku.

Farář tehdy argumentoval tím, že zvony nejsou součástí životního prostředí, ale nástrojem náboženského kultu. Nicméně Nejvyšší správní soud mu nakázal přizpůsobit hlasitost zvonů normám.

Co se ale stane se zvony na varšavském Mokotowě, to se zatím neví. Jejich zvuk totiž není zesilovaný reproduktory. Jejich síla pochází z bronzových srdcí, které v sobě zvony mají.

Milan Kopp, Pavel Novák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít