Obstrukce nejsou českou specialitou. Do parlamentů patří

Česká parlamentní opozice se uchýlila k obstrukcím. Ale čeští poslanci ale nejsou jediní, kteří obstrukce používají. Zdržovací taktiku si oblíbili i zákonodárci v zahraničí.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

britský Parlament

britský Parlament | Foto: Vlastimil Hankus

Zdržování parlamentní debaty tak, aby se o návrhu nakonec vůbec nehlasovalo, znají i v Británii. Jednací řád v Dolní sněmovně sice nařizuje, aby se projevy poslanců přímo týkaly probíraného tématu, ale to pro výřečné poslance není žádnou překážkou. Výdrž mají i členové Sněmovny Lordů:

Přehrát

00:00 / 00:00

O průtazích v parlamentech světa mluvila v Odpoledním Radiožurnálu Karolína Rezková

Parlamentní procedura zvaná filibustr neboli zdržování parlamentní debaty, má v Británii dlouhou tradici. Asi proto, že britský parlament se rád označuje za Matku parlamentů. Tak například v roce 1874 poslanec Joseph Biggar začal pronášet dlouhé řeči aby pozastavil projednávání celé řady návrhů zákona o donucování Irů.

O obstrukcích českých poslanců: Poslance zřejmě čeká další probdělá noc. Chystají zásoby i životabudiče

V tomto století, konkrétně v lednu tohoto roku, přinesl pomocný personál do sněmovny polní lůžka po osmi dnech debaty, ve které se lordi labouristické opozice pokoušeli zpomalit projednávání zákona o referendu. Podobných příkladů je mnoho.

Jinou zdržovací taktikou, praktikovanou třeba v Japonsku, je pomalá chůze k řečnickému pultu. Obstrukce mají dlouhou tradici i v americkém kongresu. Sněmovna reprezentantů je od 19. století neumožňuje, ale v Senátu existují dodnes.

Od volebních zákonů k sušenkám

Rekord jednotlivce drží senátor Strom Thurmond z Jižní Karolíny. V roce 1957 dokázal 24 hodin a 18 minut zdržovat přijetí legislativy, která rozšiřovala volební práva černochů. Thurmond předčítal postupně volební zákony jednotlivých států v abecedním pořádku, potom různé jiné dokumenty včetně Deklarace nezávislosti, až se postupně dostal i k oblíbenému receptu na sušenky své babičky.

O něco později spojila své síly skupina demokratických senátorů z jihu a snažila se zablokovat další zákony zrovnoprávňující postavení Afroameričanů. Vydržela to plných 75 hodin ale nakonec také neuspěla. Senát má totiž mechanismus, který umožňuje, aby zdánlivě nekonečnou debatu ukončila třípětinová většina zákonodárců.

Přesto se takzvaný filibuster čas od času objeví. Obvykle ale stačí hrozba jeho použitím, aby menšina dosáhla ústupku ze strany většiny. Pravidla debaty o rozpočtu, ale jmenovitě tuhle taktiku ani v americkém Senátu neumožňují.

Kongres USA | Foto: Vít Pohanka

Průtahy jsou časté i v parlamentech u našich jižních sousedů. Loni v prosinci hovořil poslanec rakouské strany Zelených Werner Kogler před rozpočtovým výborem. Vydržel tehdy kritizovat nedostatky rozpočtu a vládnoucí koalice neuvěřitelných 12 hodin a 42 minut.

Překonal tak předchozí rekord své stranické kolegyně, která v devadesátých letech dokázala mluvit přes deset a půl hodiny. Od řečnění Koglera neodradilo ani nařízení, které projevy v rakouském parlamentu omezuje na 20 minut.

Milan Kopp, Karolína Rezková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme