Ve středisku péče o vojáky bundeswehru
Snad ve všech zemích světa bývá vyslání vojáků do zahraničí problematickou záležitostí. Vládní garnitura před opozicí horko těžko obhajuje politické pozadí té které mise a příbuzní se zase strachují o zdraví svých blízkých. Na armádách pak je, aby se postaraly nejen o samotné vojáky, sloužící i bojující často v extrémních podmínkách, ale v ideálním případě taky o jejich nejbližší.
Například německé ozbrojené síly disponují systémem středisek, která příbuzným vojáků v misích všemožně pomáhají. Je na ně spolehnutí i v situacích, kdy třeba rodina vojáka bundeswehru nemůže vlastními silami vybřednout z dluhů. Náš německý zpravodaj Jiří Hošek se do jednoho takového centra zašel podívat.
"Tady Centrum péče o vojáky, štábní četař Greisinger... Ááá, dobrý den, paní Mayerová!" Takhle začíná typický telefonát do jednoho z pečovatelských středisek bundeswehru, v tomto případě umístěného v západoberlínských kasárnách. Lidé chtějí vědět, jaké úkoly jejich blízcí plní, jaká je politická situace v zemi jejich pobytu a hlavně jaké nebezpečí jim hrozí.
Paní Mayerová chce vědět, kdy a kam přiletí její syn z mise v Afghánistánu. "Letadlo má přistát ve Wunsdorfu a je tu poznámka, že ho vyzvedne jeho mateřská jednotka, takže si pro něj, bohužel, nemůžete přijet."
Třicet center je rozeseto po celém Německu, aby to příbuzní neměli ze sebezapadlejšího koutu země daleko. Hlavní náplň činnosti ovšem spočívá v něčem jiném, uvádí velitel berlínského centra, kapitán Michael Müller.
"Nedávno jsme tu třeba měli případ mladé rodiny se dvěma dětmi, kdy manžel odjel na zahraniční misi a jeho žena zůstala sama. Navíc se čerstvě přestěhovali, takže neměli vytvořené žádné sociální vazby a rodina byla také daleko. Paní těžce onemocněla a byli jsme to my, kdo se ve spolupráci s Úřadem sociální péče o děti postaral."
Kapitán Müller není žádnou tzv. "kancelářskou krysou," ale už má za sebou taky půlroční nasazení v Afghánistánu. "Součástí péče o vojáky je taky rozhlasová stanice Radio Andernach. Její signál je možné chytit všude na světě, kde bundeswehr působí. Rádio vysílá 24 hodin denně a je to taková pestrá směsice hudby, politických zpráv nebo informací o dění v Německu. Důležitou roli hrají taky pozdravy a vzkazy, které nám příbuzní zasílají a my je pak odvysíláme."
Vojáci komunikují se svými nejbližšími prostřednictvím e-mailu a taky jim za velmi výhodných podmínek telefonují. I na počátku 21. století ale nejoblíbenějším způsobem komunikace zůstávají dopisy. Ty totiž obsahují neopakovatelnou vůni domova, říká mluvčí německých ozbrojených sil v Berlíně, podplukovník Günter Kruse.
"Polní pošta bundeswehru má centrálu v Darmstadtu. Tam posílají příbuzní vojáků prostřednictvím obyčejné pošty dopisy, balíčky a balíky. Další náklady přebírá bundeswehr. Zájem je enormní a odpovídá poštovním potřebám šedesátitisícového města."
Mimochodem, služeb německé polní pošty, která do táborů po celém světě dochází dvakrát týdně, využívá taky česká armáda, prozrazuje podplukovník Kruse, který má za sebou tři roky nasazení v Iráku na počátku devadesátých let. Je vůbec něco, v čem příbuzným nemůžete vyjít vstříc, ptám se závěrem kapitána Müllera?
"Je to odpověď na otázku, co dotyčný voják dělá právě teď, v tomto okamžiku. Zaprvé to nevím, a i kdybych to věděl, tak to ze strategických a bezpečnostních důvodů nesmím za žádných okolností prozradit."
