Velká čistka Donalda Trumpa? Sbohem kariérní úředníci, přichází prezidentovi věrní a s nimi chaos
Druhý termodynamický zákon praví, že je mnohem snazší něco rozbít než to opravit. Prvních deset dní prezidenta Donalda Trumpa tento vědecký princip halasně dokazuje, píše ve svém komentáři pro Daily Telegraph politolog Brian Klaas z prestižní Londýnské školy ekonomie a politických věd.
V pondělí večer se prezident Trump rozloučil s úřadující ministryní spravedlnosti Sally Yatesovou. Příčinou byl dopis, jímž Yatesová právníky svého úřadu vyzývala, aby nehájili Trumpův kontroverzní imigrační zákaz. Vysvětlovala to jednoduše, připomíná Klaas: zmíněný exekutivní výnos je nezákonný a ministr spravedlnosti se zodpovídá zákonu, nikoli prezidentovi.
Zrada a varování
Vzdorovitá Yatesová rozpoutala politickou bouři. Pera se chopil také prezident Trump a ministryni poslal jiný dopis, kterým ji zprostil jejích povinností a na její post ji dočasně jmenoval Dana Boenteho. Na to vše měl jako šéf Bílého domu zákonné právo, konstatuje Klaas. Ovšem jazyk Trumpova dopisu, stejně jako naprostý chaos, který poznamenal Trumpových prvních deset dní ve funkci, podle něj naznačují, že puncem Donaldova Bílého domu bude zmatek a nepořádek.
When will the Democrats give us our Attorney General and rest of Cabinet! They should be ashamed of themselves! No wonder D.C. doesn't work!
— Donald J. Trump (@realDonaldTrump) 31. ledna 2017
A je to také varovný signál, že nezaujaté úřady se rychle politizují, míní autor komentáře. Když Trump propouštěl Yatesovou, objasnil to mimo jiné tím, že ho „zradila“. Takový jazyk je zvykem spíš v Putinově Rusku, případně v mocenské sáze Hra o trůny, ale ve funkční západní demokracii není normální. Nebo nebýval: dokládá totiž jasný posun od dosavadních nájemců Bílého domu. Pro Donalda Trumpa je prezidentství osobní, tvrdí Klaas.
Trump vyhodil ministryni spravedlnosti, odmítla bránit jeho migrační výnos
Číst článek
Zatímco se Yatesová dozvídala o své permanentní dovolené na ministerstvu spravedlnosti, mluvčí Bílého domu Sean Spicer vzkazoval „kariérním byrokratům“, rozuměj odbojným zaměstnancům ministerstva zahraničí, ať se s výnosem „smíří, nebo jdou.“ Spicerova slova podle Klaase protiřečí svatému principu americké politiky, a sice že nejvyšší vrstvy byrokracie jsou jmenovány, ale další mohou svobodně vyjádřit nesouhlas s tou kterou politikou – přesně té svobody, jíž využili diplomaté z ministerstva, když podepisovali své memorandum.
Vyhazov v letadle
Ani odstranění „zrádné“ Yatesové, ani Spicerova varování se neprotiví zákonům USA. A nesmíme zapomínat, že od nových prezidentů se očekává, že se rozloučí s vyvolenými svých předchůdců; stačí si vzpomenout na začátek prvního mandátu Baracka Obamy. Jenže rozsah a charakter Trumpových opatření už mnohé upomínají na čistku, píše Klaas.
Tak například vysoce postavený úředník ministerstva zahraničí Thomas Countryman, který ještě donedávna zastával post náměstka ministra zahraničí pro mezinárodní bezpečnost a nešíření nebezpečných zbraní. Ve středu seděl v letadle a mířil na summit o omezení jaderných zbraní do Říma, když ho zaskočilo oznámení, že byl odvolán z funkce – aniž by ho kýmkoli nahradili.
A prázdná je nyní velká část vyšších pozic na ministerstvu, konstatuje politolog Klaas. Trumpovi stoupenci možná oslavují slibované „vysoušení washingtonské bažiny“, jenže je tu jedna zásadní potíž: armády expertů na diplomacii jaderného odzbrojení, kteří by mohli mezeru zaplnit, se jaksi nedostává.
Klíčová pětka a tajné podpisy
Tak překotný úbytek nestranné expertizy z vládních úřadů nemá v moderní historii USA obdoby, míní Klaas. Neúprosná politizace podle něj nedopadá jen na ministerstva zahraničí a spravedlnosti – to samé pozoruje v Oválné pracovně i celém Bílém domě. Klíčová rozhodnutí nedělá prezident ve společnosti ministrů své vlády, ale po boku svých nejbližších poradců a stratégů.
Lži jsou jen alternativní fakta, hájila Trumpova poradkyně špatné informace
Číst článek
A kdo jsou ti, kteří teď mají k uchu prezidenta Trumpa nejblíže? Mediální propagandista Breitbartu ve Stevu Bannonovi; průzkumnice veřejného mínění v Kellyanne Conwayové; generál v Michaelu Flynnovi, který si tak liboval v konspiračních teoriích, až jim jeho kolegové začali přezdívat „Flynn fakta“; právník z čela Republikánské strany v Reinci Priebusovi; a Trumpův zeť v Jaredu Kushnerovi, vypočítává Klaas. Tato pětice radí někomu, kdo nikdy nesloužil ve vládě a kdo jí očividně ani nerozumí, dodává.
Poradci už navíc dali najevo, že si budou věci dělat po svém, stranou standardních politických kanálů. Ministr vnitřní bezpečnosti John Kelly se o podpisu imigračního dekretu dozvěděl z televizní obrazovky. Republikánští pracovníci ze sněmovního justičního výboru byli pokradmu zařazeni do Trumpovy tranzice a požádáni, ať se podpisem zavážou k mlčení, aby vzápětí začali kontroverzní dekret připravovat – aniž by o tom věděli jejich zvolení nadřízení, píše Klaas.
Více na očích se odehrálo jmenování Steva Bannona do Národní bezpečnostní rady (NCS) ve stejnou chvíli, kdy byl sbor náčelníků štábů ozbrojených sil USA odvolán a požádal, aby se dostavoval pouze na pozvání. To je silně neobvyklý krok, všímá si Klaas: George Bush ml. jako prezident nepustil svého poradce Karla Rovea do NSC, protože chtěl vyslat jasný signál, že národní bezpečnost stojí nad politickou strategií a případností. Trump po pouhém týdnu a půl ve funkci vysílá signál zcela opačný.
Populistický apel Donalda Trumpa se napájel z hluboké nedůvěry k vládě a „systému“. Prohlašoval, že pilot letadla už příliš dlouho míří špatnou cestou a že nazrál čas, aby kokpit konečně ovládli pasažéři. Jenže my piloty pořád potřebujeme, varuje Klaas. Pořád potřebujeme skutečnou expertizu. V posledních dnech dostává zaujatá politika stále volnější ruce k únosu základních institucí americké vlády, uzavírá politolog svůj komentář.
