Zahraniční noviny o Stanislavu Grossovi
Financial Times si dnes všímají Stanislava Grosse. Evropské deníky píší o dohodě Světové obchodní organizace a slovenské noviny zase poznamenávají, že politici se neradi fotí.
Je to nejmladší premiér v Evropě a také první z postkomunistických zemí, který začal svou politickou kariéru až po pádu komunismu. Nebyl tedy ani komunistou ani disidentem. Byl řidičem lokomotivy. Tak charakterizuje českého premiéra Stanislava Grosse britský list Financial Times. A bylo by skvělé dodat, že Prahu ovládla nová naděje. Jenže to není tak jednoduché.
Stanislav Gross strávil posledních patnáct let šplháním po kariérním žebříčku sociální demokracie. Je oceňován pro dobrou schopnost komunikace a zákulisní jednání. O jeho cílích se ale nic neví, dokud se Grossova vláda neujme úřadu.
Podobně to vypadá v dalších osmi postkomunistických státech střední Evropy. Lidé tu zoufale hledají nezkorumpované a schopné vlády. Bohužel přichází populismus a desiluze, což bylo tak patrné na dobrých výsledcích českých komunistů při volbách do europarlamentu. Na druhou stranu je pravda, že středoevropské státy se za patnáct let změnily tak, jako ostatní za padesát. Propast mezi nimi a západní Evropou je ale pořád značná.
Podle toho by se měl zachovat i Stanislav Gross. Musí myslet na budoucnost. Stejně tak jako politici na Slovensku, v Polsku či Maďarsku. Noví lídři, i když jsou mladí, totiž nestačí. Jsou potřeba i nové myšlenky a politika. Upozorňuje deník Financial Times.
Evropské deníky oslavují výsledek jednání Světové obchodní organizace. Ekonomové se dohodli na liberalizaci světového trhu. Vytvořili jakýsi rámec, na jehož základech budou pokračovat. Ten rámec je konečně výmluvným důkazem toho, že globalizace není jen jiné slovo pro dominanci velkých států. Pochvaluje si španělský El Pais. Dohoda v Ženevě zachránila situaci a odvrátila katastrofu. Kdyby totiž jednání selhala, znamenalo by to další bujení nevyvážené světové ekonomiky, píše El Pais.
Se španělským kolegou souhlasí i rakouský Die Presse. Dohoda přinesla výhody všem zúčastněným stranám. Výsledek jednání může být přičten odcházejícímu eurokomisaři pro zemědělství, Rakušanovi Franzi Fischerovi. Byl to jeho poslední husarský kousek, pyšně tvrdí Die Presse.
Německý Die Tagesszeitung ale s výsledkem jednání spokojený není. Rámcová dohoda je dost vágní a nahrává průmyslově vyspělým státům, kritizuje. Rozvojové státy mají totiž otevřít své trhy na základě nejasných slibů, bez konkrétních záruk, píše německý list. Pak se nedivme, že se uchýlí i k~vydírání, třeba kvůli tomu, aby získali pouhou potravinovou pomoc. Sílu získají jedině tak, že se sjednotí. I když by toho nejdřív museli být schopni, neodpouští si Die Tagesszeitung.
Politici tvrdí, že se neradi fotografují. Ale není to pravda, píše slovenský deník Sme. Pro vlastní popularitu a přízeň voličů by totiž udělali cokoliv. Sednou si na rotoped, zvednou pár činek nebo pózují uprostřed zasněženého bratislavského chodníku. Pro předvolební billboardy si dokonce neváhají změnit image. Vladimír Mečiar si barví vlasy a retušuje vrásky, některé političky mění celé šatníky.
Politik se uvolní jenom před známým fotografem. Spousta z nich má proto svého dvorního umělce. Co ale politikům vadí, jsou momentky z oficiálních akcí. Není v nich čas na detaily a občas zachytí něco, co nemají. Obzvlášť velkou vlnu nevole vzbudily fofografie spících poslanců v parlamentu. Tehdejší šéf parlamentu František Mikloško dokonce kvůli jednomu lovci snímků přerušil schůzi, když v žertu prohlásil: vyveďte toho ďábla v lidské kůži.
Všechny polské deníky dnes na prvních stránkách přinášejí zprávy z několikadenních oslav 60. výročí vypuknutí varšavského povstání. Shodují se v tom, že tak velkolepé oslavy ještě toto město nezažilo. Z listu Gazeta Wyborcza vybral náš zpravodaj v polské metropoli Pavel Novák.
Byl to velký svátek Varšavy. Největší za mnoho let. Státní vlajky na domech, autobusech i taxících. Květiny a hořící svíčky u pomníčků. Všude byli vidět skautské uniformy harcerů a veteráni, kteří se sjeli z celého světa. Mnoho z nich s vyznamenáními na hrudi. Někteří i s nejvyšším vojenským vyznamenáním Virtuti Militari. Skuteční hrdinové. Dnes se dočkali uznání. Možná poprvé. Píše Jerzy Majewski v komentáři Gazety Wyborcze. Takovou Varšavu jsem už dávno neviděl. Možná nikdy. Vzpomíná komentátor. Několik dnů skoro celé město žilo povstáním. Davy na Starém městě, davy na hřbitovech, u pomníků, na koncertech. Vzepětí takové, že lze uvěřit, že s Varšavany to není až tak špatné. Že Varšava není ovládána jen pudem budování kariéry a vydělávání peněz, ale že je to také město, pro jehož obyvatele jsou důležité jiné hodnoty. Že vzpomínka na ty, kteří před 60 lety bojovali za svobodu je stále živá.
