Zahraniční tisk o výročí Elysejské smlouvy
Francouzské deníky věnují mimořádnou pozornost dnešnímu 40. výročí podpisu Elysejské smlouvy mezi Francií a Německem. Podepsali ji tehdejší prezident Charles de Gaulle a kancléř Konrád Adenauer. I z dnešního pohledu jde o stále významný přelom, který zahájil spolupráci obou zemí po staletích krvavé rivality.
Z francouzského deníku Le Monde na toto téma cituje zpravodaj Radiožurnálu v Paříži Jan Šmíd.
Zalistujme teď rakouským listem Kurier: Americká vláda prohlašuje, že Saddám Husajn je nebezpečný diktátor, disponuje zbraněmi hromadného ničení a musí pryč. Už se ovšem nezmiňuje o tom, že Američané by si úspěšným iráckým tažením otevřeli ropnou cestu, která je pro ně od osmdesátých let uzavřena, píše Kurier. Nespornou jedničkou mezi všemi "tankovacími stanicemi" je Saúdská Arábie, avšak vztahy mezi oběma zeměmi se citelně ochladily po útoku na Dvojčata, na nichž se podíleli mnozí Saúdové.
Co se přístupu k ropě týče, Spojené státy chtějí a potřebují nové alternativy. Irák má proto strategický význam. Tato země bude po desítky let hrát podstatnou roli v zásobování ropou. Každý politik se světovým rozhledem musí dbát o to, aby měl na dění v této zemi nějakou účast. Na to dbají nyní především Rusové, Číňané a Francouzi. Všechny tři státy mají právo veta v Radě bezpečnosti OSN a nepřejí si válku. Zástupci jejich ropné branže navštěvují Bagdád a předběžnými smlouvami si zajišťují práva na budoucí těžbu ropy a na její dodávky.
Je otázkou, zda po skončení sankcí OSN budou mít tyto smlouvy nějakou hodnotu. Amerika totiž také pilně navazuje vojenské a obchodní vztahy - ale s iráckou opozicí. Po případném pádu Saddáma dosadí Bush vládu, která mu půjde na ruku a smlouvy zruší - píše ve svém komentáři rakouský Kurier.
Co uděláte, když vám soused vyhrožuje smrtí, pokud mu neposkytnete váš životní prostor? ptá se indický list India Daily. Politici se tuto otázku snaží vyřešit, protože sousední Pakistán disponující jadernými zbraněmi je pro Indii vážnou hrozbou. Země jako USA, Rusko a Čína se chtějí vyhnout nukleární válce - přesto si Indie si musí při řešení svých konfliktů pomoci sama. Ovšem rozhodující síla není v početné armádě, nýbrž ve schopnosti vytvořit elektronicky a technicky špičkově vybavenou obranu, jakou disponují vyspělejší státy.
Pákistánský vůdce Mušaraf sledoval operace Američanů v Perském zálivu a v Afghánistánu a dovede si velice dobře představit konfrontaci s technicky vyspělou armádou. Zároveň ovšem ví, že Indie zatím takové vojsko k dispozici nemá. Přesto je ale schopná ho vytvořit - myslí si autor komentáře v India Daily. Byl by to zároveň důkaz, že se může zařadit po bok rozhodujících vojenských mocností a to by mohlo nakonec přinést ještě jeden pozitivní výsledek - pozvánku ke stálému členství v Radě bezpečnosti OSN.
