Jak hezky prodávat právo na krádeže

Asi i dnes zná každý scénu, v níž počne filmový pekař Matěj Kotrba rozdávat chleba. Tehdy roku 1951 to mělo signalizovat, že se takový stav nezadržitelně blíží. Jenže jej něco zadrželo, nenastal ani během dalších skoro čtyřiceti let. V mnoha Češích ale socialistická utopie zanechala stopy a ovšem také lehce zakalila zrak.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Příznivci a odpůrci reformy autorského práva. | Foto: Vincent Kessler, Hannibal Hanschke | Zdroj: Reuters / koláž iROZHLAS.cz

Takže když jim například pravicová vláda vnutila třicetikorunový poplatek u lékaře, v příštích volbách jí to bylo spočítáno.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Jak hezky prodávat právo na krádeže

A – což se netýká zdaleka jen Čechů, ale i občanů v zemích, které neprošly utopickým experimentem – na cokoliv bezplatného si zvyknou velmi rychle. 

Když je to ohroženo, křičí. Dokonce i o ztrátě svobody, ačkoliv ve skutečnosti jde o iluzi vytvářenou multikapitalisty, stavícími svůj byznys do značné míry na pouhopouhých krádežích.

Uživatelé, pomoc!

Neboť jak jinak označit fakt, že giganti Facebook a Google využívají ve velkém práce někoho jiného, a tomu za ni nedají ani zlámaný groš. A obratně navodí ve stamilionech uživatelů přesvědčení, že právě tak a nejinak to má být. A že snahám to upravit jiným způsobem je třeba se zásadně vzpírat.

Evropský parlament schválil kritizovanou směrnici o ochraně autorských práv

Číst článek

Milí uživatelé, pomoc! Chtějí nás omezovat, cenzurovat, berou vám svobodu!

Že ale v úterý europarlamentem odkývaná reforma autorských práv na internetu ve skutečnosti jen komplikuje dvěma monopolním společnostem snadný přítok financí, o tom samozřejmě Facebook a Google stydlivě mlčí.

Doposud se jim dařilo úžasně, neboť skoro 20 let stará poslední evropská úprava autorského práva nemohla předvídat současnou digitální realitu a toho halasní ochránci svaté svobody využili takříkajíc „do mrtě“.

Já si to vezmu

A je otázka, jak na novou normu zareagují, když na jedné straně nechtějí kohoutek penězovodu přitáhnout, a na straně druhé vědí, že se uživatelům uvyklým na záplavy informací a mnoha dalších duševních majetků bez placení, asi nebude chtít s ním teď začít.

A je ovšem také jasné, že reforma nemůže řešit všechno, nicméně aspoň ty nekřiklavější věci ano: kupříkladu krádeže investigativních novinových článků, které autorský tým připravoval celé měsíce a bylo na to třeba vynaložit nemalé finance. Načež si to prostě někdo jen tak vzal, nestydatě z toho těžil a stížnosti mu byly k smíchu.

A provozovatelé budou muset platit i za díla takříkajíc umělecká, i když jde mnohdy o spotřební písničky pro všední den. I jejich autoři mají svá práva. Nemůže to prostě být tak, že ten dělá to a ten zas tohle, já si to vezmu a jakoby vám to všem dám. Ale přitom se budu mít z přilepených reklam jak Pánbůh ve Frankrajchu. To by se nelíbilo ani onomu naivnímu optimistovi v pekařské zástěře.

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme