Veškerá rozhodnutí se činí podle pravidel, s nimiž jsme souhlasili. Nic se v Bruselu nerozhoduje „o nás bez nás“.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Členy Evropské unie jsme jako suverénní stát, nikdo po nás nepožaduje, abychom se své svrchovanosti vzdali, a také díky tomu nám žádný jiný stát nemůže vnucovat svou politickou vůli.

V poslední době se o něco takového pokouší Čína, která vyhrožuje pražskému zastupitelstvu za to, že podporuje právo lidu Tchaj-wanu a Tibetu svobodně rozhodovat o svém osudu. Čínské úřady však nezůstaly jenom u vydírání, ale v červnu letošního roku zrušily čínské turné orchestru PKF – Prague Philharmonia. Možná, že to má být první krok k ukončení kulturní výměny mezi hlavními městy.

Dodejme, že to není poprvé, kdy se čínští představitelé snaží zabránit někomu v českých zemích, aby říkal, co si myslí. Zejména se to týká kritiky porušování lidských práv v Číně a Tibetu.

Podrážděné vyjádření mluvčího čínského ministerstva zahraničí zřejmě předpokládá, že naše vláda umravní Pražany a další obyvatele republiky, aby se podobných kritik zdržovali.

Suverenita není samoúčelem

Je zajímavé, že čínská snaha vnutit svou vůli České republice nechává údajné obhájce naší suverenity lhostejné. A pustíte-li se s nimi do debaty, zastávají se nikoli České republiky, ale Číny.

I ona je prý suverénní země a může si tedy na svém území dělat, co chce. Nikdo jí nemá právo zasahovat do jejích vnitřních záležitostí, zvláště když se ukazuje, že čínský systém technickým rozvojem a tempem hospodářského růstu předehnal i rozvinuté země.

Důležitější než nějaká abstraktní lidská práva je skutečnost, že po desetiletích bídy a hladu mají konečně i Číňané konečně co jíst a mohou se dokonce těšit z výdobytků moderní technologie. A navíc, snaha vnucovat Číně lidská práva je prý projevem evropského kulturního imperialismu, protože čínská kultura nic takového nezná. Jenže důkazem opaku a toho, že ani blahobyt nemůže ospravedlnit upírání lidských práv, jsou masové demonstrace v Hongkongu.

Převzato z Plusu

Zkrátka, oni domnělí obhájci suverenity to mají poněkud popletené. Ve skutečnosti suverenita není samoúčelem, ale prostředkem, který má smysl pouze tehdy, pokud nám jako atribut státu slouží k zachování zejména našeho práva na život, svobodu a vlastnictví. A ta nám nepřísluší proto, že jsme Češi, Evropané nebo Číňané, ale protože jsme lidi.

Stojí za to v této souvislosti připomenout, že evropská integrace nezačala hospodářskými smlouvami, ale přijetím Evropské úmluvy o lidských právech, jejíž začlenění do našeho právního řádu bylo podmínkou zahájení jednání o vstupu naší republiky do Evropské unie.  

 Autor je publicista

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít