Čínský nátlak a naše suverenita

Máme v Česku obhájce národní suverenity, kteří se spolehlivě ozývají, kdykoli Evropská unie přijme právní normu, která se někomu nehodí. Vytvářejí dojem, že jakási nepřátelská mocnost se snaží naší republice proti její vůli diktovat, co má či nemá dělat. Zamlčují, že ona norma byla přijata za přítomnosti našich zástupců díky jejich souhlasu, nebo díky jejich lhostejnosti, nebo neschopnosti získat pro nesouhlasné stanovisko podporu ostatních.

Komentář Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Demonstranti vlajkami vyjadřovali podporu Tibetu (Ilustrační foto) | Foto: Filip Jandourek | Zdroj: Český rozhlas

Veškerá rozhodnutí se činí podle pravidel, s nimiž jsme souhlasili. Nic se v Bruselu nerozhoduje „o nás bez nás“.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář

Členy Evropské unie jsme jako suverénní stát, nikdo po nás nepožaduje, abychom se své svrchovanosti vzdali, a také díky tomu nám žádný jiný stát nemůže vnucovat svou politickou vůli.

V poslední době se o něco takového pokouší Čína, která vyhrožuje pražskému zastupitelstvu za to, že podporuje právo lidu Tchaj-wanu a Tibetu svobodně rozhodovat o svém osudu. Čínské úřady však nezůstaly jenom u vydírání, ale v červnu letošního roku zrušily čínské turné orchestru PKF – Prague Philharmonia. Možná, že to má být první krok k ukončení kulturní výměny mezi hlavními městy.

Čína kritizuje pražského primátora Hřiba. Vyzývá ho, aby ‚nenarušoval česko-čínské vztahy‘

Číst článek

Dodejme, že to není poprvé, kdy se čínští představitelé snaží zabránit někomu v českých zemích, aby říkal, co si myslí. Zejména se to týká kritiky porušování lidských práv v Číně a Tibetu.

Podrážděné vyjádření mluvčího čínského ministerstva zahraničí zřejmě předpokládá, že naše vláda umravní Pražany a další obyvatele republiky, aby se podobných kritik zdržovali.

Suverenita není samoúčelem

Je zajímavé, že čínská snaha vnutit svou vůli České republice nechává údajné obhájce naší suverenity lhostejné. A pustíte-li se s nimi do debaty, zastávají se nikoli České republiky, ale Číny.

I ona je prý suverénní země a může si tedy na svém území dělat, co chce. Nikdo jí nemá právo zasahovat do jejích vnitřních záležitostí, zvláště když se ukazuje, že čínský systém technickým rozvojem a tempem hospodářského růstu předehnal i rozvinuté země.

Důležitější než nějaká abstraktní lidská práva je skutečnost, že po desetiletích bídy a hladu mají konečně i Číňané konečně co jíst a mohou se dokonce těšit z výdobytků moderní technologie. A navíc, snaha vnucovat Číně lidská práva je prý projevem evropského kulturního imperialismu, protože čínská kultura nic takového nezná. Jenže důkazem opaku a toho, že ani blahobyt nemůže ospravedlnit upírání lidských práv, jsou masové demonstrace v Hongkongu.

Zkrátka, oni domnělí obhájci suverenity to mají poněkud popletené. Ve skutečnosti suverenita není samoúčelem, ale prostředkem, který má smysl pouze tehdy, pokud nám jako atribut státu slouží k zachování zejména našeho práva na život, svobodu a vlastnictví. A ta nám nepřísluší proto, že jsme Češi, Evropané nebo Číňané, ale protože jsme lidi.

Stojí za to v této souvislosti připomenout, že evropská integrace nezačala hospodářskými smlouvami, ale přijetím Evropské úmluvy o lidských právech, jejíž začlenění do našeho právního řádu bylo podmínkou zahájení jednání o vstupu naší republiky do Evropské unie.  

 Autor je publicista

Daniel Kroupa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme