„Osud mi přinesl tuto jehněčí kotletu,“ uculuje se Napoleon Bonaparte nad honosnou večeří. Francouzský vojevůdce a později státník si v novém výpravném dramatu Ridleyho Scotta moc slávy neužije. Jednoho z nejplodnějších britských režisérů posledních desetiletí totiž více než Napoleonovo vizionářství zajímají následky, které po sobě svými vrtochy zanechal. A satiricky laděnému snímku je to pouze k prospěchu.

Recenze Slavkov / Waterloo 7:51 28. listopadu 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Brity obléhaný přístav Toulon je zahalený do tmy. Na svou příležitost v ní vyčkává francouzská armáda vedená do té doby nevýznamným korsickým kapitánem, který se nervózně ošívá v sedle svého koně. Když konečně dojde k boji, jako jeden z prvních zamíří – obličejem napřed – k zemi.

Není to zrovna obraz velikána evropských dějin, jaký bychom od historického eposu věnovaného jeho osobě mohli očekávat. Všechno ale začne dávat podstatně větší smysl při vědomí, že sledujeme vizi člověka, který se v médiích vůči kritice ohání slovy: „Francouzi nemají rádi ani sami sebe.“ Nebo: „Čtení historických knih jsem nechal na tom chudákovi, co musel napsat scénář.“ Nebo: „Vy jste tam snad tehdy byli?“

Rovnováha světa vyžaduje péči. Mijazaki natočil možná opravdu poslední film Chlapec a volavka

Číst článek

Ve zhruba dvouapůlhodinovém velkofilmu se nejspíš nenajde chvíle, v níž by Ridley Scott nedával jasně najevo, že má na rukou dva prostředníčky a zvládá je současně nastavovat hnidopichům z řad diváctva i samotnému Napoleonovi.

Bez ostychu tak nechává francouzské postavy mluvit jednou s americkým, podruhé s britským přízvukem a během scén z tažení do Egypta vesele ostřeluje pyramidy. Prostě proto, že jde o působivou vizuální zkratku.

Napoleon v podání Joaquina Phoenixe mezitím opouští své vojáky, protože se na vlastní oči potřebuje přesvědčit o nevěře své ženy Josephine (Vanessa Kirby). Když později na veřejnosti spílá anglickému velvyslanci (doslova na něj křičí: „Myslíte si, že jste skvělí, protože máte lodě!“), dokonalosti jeho hysterického výstupu nechybí ani vrcholně dětinské podupnutí.

Tento filmový Napoleon je zkrátka malý muž. Ne nutně výškou, ačkoli si v jedné scéně musí stoupnout na bednu, aby se mohl podívat z očí do očních důlků mumii dávného panovníka. A kamera ho zjevně v některých sdílených záběrech vůči dalším postavám znevýhodňuje.

Scottova režie ho pomáhá vykreslit jako psychicky labilního, zakomplexovaného generála, co nedal dopustit na svůj připitomělý klobouk a z vlastní vůle se prohlásil za císaře. Veškerou energii přitom vynakládal na to, aby matce, bratrovi, anglickému králi, světu, sám sobě, ale nejvíce ze všeho asi hlavně své manželce dokázal svou schopnost a sílu. Za tak důkladnou psychoanalýzu by si tvůrci mohli s Freudem vyměnit uznalý úšklebek.

Není to ovšem tak, že by scénář Davida Scarpy, který už pro Scotta napsal Všechny prachy světa a chystanou „dvojku“ Gladiátora, ubíral Napoleonovi na zásluhách, nebo je snad dokonce úplně ignoroval.

Kupříkladu scéna z taktického mistrovství, jaké předvedl v bitvě u Slavkova, bezesporu patří k akčním, dramatickým i vizuálním vrcholům celého snímku. Chvíle, kdy se s vodou pod ledem začne mísit rudá krev zabitých vojáků, tu dostane až tklivou kvalitu.

Scott se k té emoci znovu vrátí ještě před závěrečnými titulky, kdy momenty po posledním výdechu svého titulního antihrdiny věnuje součtu několika milionů obětí jeho válek.

Napoleon se tedy neodpoutává kompletně od historických reálií, ale spíše ke skutečnosti přistupuje v duchu kostýmních satir, jako byla třeba série Veliká o ruské carevně Kateřině nebo britský snímek Ztratili jsme Stalina z roku 2017. Nedělá tedy chybu jiných historických filmů, které ve snaze o správnost zapomenou vyprávět fungující dramatický příběh.

Svou roli sehrává i fakt, že Joaquinu Phoenixovi sednou role vyplašených ubožáků jako málokomu. Mohli jsme se o tom nicméně přesvědčit letos už jednou, a to u psychologického a komediálně laděného hororu (ano, opravdu) s názvem On se bojí, kde se Phoenixova postava doslova vydává na odyseu po svých osobních traumatech a úzkostech.

V Napoleonovi je mu vyrovnaným spoluhráčem Vanessa Kirby a její herecké umění dostat ze sebe něco natolik mrazivého, jako je záchvat smíchu mezi usedavým pláčem. Vlastně ani nikoho nepřekvapí, že k jejich bizarním námluvám hraje zrovna soundtrack z filmové Pýchy a předsudku.

Snímek Napoleon měl českou premiéru 23. listopadu 2023.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít