Ze dna až na úplný vrchol. 'Své publikum miluju,' říká zpěvák Charles Aznavour
Podobných osobností už na světě moc není. Natočil 1500 skladeb a polovinu z nich sám složil, podle CNN a časopisu Time je nejvýznamnějším zpěvákem 20. století: před Bobem Dylanem, Frankem Sinatrou i Elvisem Presleym. „V češtině jsem zatím nezpíval, je to příliš těžké,“ říká francouzský šansoniér Charles Aznavour v rozhovoru s Janem Šmídem.
Narodil se v Paříži, kde jeho arménští rodiče čekali na vízum do Ameriky. A jistá multikulturnost zůstala Charlesi Aznavourovi dodnes.
„Hodně a rád cestuji. Rád mluvím cizími jazyky a učím se novým věcem. Když se člověk neučí, tak se v životě daleko nedostane. Člověk se učit musí, bohužel většina zpěváků to nedělá,“ uvažuje.
On sám se narodil jako Pařížan. A Pařížanem se cítí být dodnes. Paradoxně možná víc než Arméncem. „Mé pojetí kultury je mnohem víc francouzské než arménské,“ vysvětluje zpěvák, kterého nesmazatelně ovlivnila francouzská kultura.
Jeho dětství, to byl hlavně film a literatura. Miloval Viktora Huga, Moliéra, La Fontaina i Corneille. „Francouzská literatura pro mě jako pro chlapce, který neznal arménskou literaturu, byla velmi důležitá. Nejvíc mě zasáhli Viktor Hugo a Moliér,“ vzpomíná.
Do školy chodil do svých deseti let. Pak ho ale jeho osud arménského přistěhovalce dostihl. Rodiče totiž neměli peníze, a on tak musel školu opustit. Vzdělával se ale dál.
„Francie má něco skvělého, totiž vydání Livre de Poche, které není drahé. Za jeden nebo dva franky jste mohli číst knihy významných francouzských autorů. Také jsem se vídával s cizinci: Židy, Italy, Poláky i Armény. Člověk musí být zvídavý. Čím je zvídavější, tím víc se naučí.“
A sám Charles Aznavour byl zvídavý celý život. I díky tomu si z dospělých let, které strávil v bezprostřední blízkosti Edith Piaf, kromě vzpomínek odnesl i nové poznání. „Naučil jsem se, že chci-li, aby mě publikum milovalo, musím milovat i já své publikum,“ shrnuje.
