Ze sociologického výzkumu se stal výstavní projekt. Můžete navštívit byty lidí z různých sociálních tříd

Dokážete si představit, že vstoupíte do cizího bytu, otevřete šuplík a podíváte se do něj, co skrývá? Bez rozpaků to můžete dělat v rámci nového projektu Kolemjdoucí, který připravil spolek Pomezí a tým lidí, který pracoval na projektu Českého rozhlasu Rozděleni svobodou. V pražském činžovním domě v Karlíně vznikla narativní výstava, kterou tvoří příbytky šesti různých lidí z různých společenských skupin.

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kolemjdoucí, výstavní projekt divadelního spolku Pomezí.

Kolemjdoucí, výstavní projekt divadelního spolku Pomezí. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

V pavlačovém domě pár kroků od pražské stanice metra Florenc jde beztrestně vstoupit do několika zmenšených bytů a zkoumat život šestice lidí různých sociálních skupin. Je tam byt zdravotnice nebo samoživitelky, které podle sociologů patří k nejohroženějším skupinám, ale také byt finančně dobře zajištěného mladíka, který procestoval celý svět.

Při prohlídce jejich kuchyní, šaten nebo obývacích pokojů mohou návštěvníci nového výstavního projektu s názvem Kolemjdoucí zkoumat, jak různé společenské třídy žijí. Výstavu vytvořil mimo jiné i tým odborníků, který stál za projektem Rozděleni svobodou, včetně sociologa Martina Buchtíka a architektky Barbory Klapalové.

Kolemjdoucí, výstavní projekt divadelního spolku Pomezí. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Jak zachránit klima: Češi podporují dotace na zateplení a ekologickou dopravu, na hovězí si sáhnout nenechají

Číst článek

„Základním smyslem projektu je nahlédnout do různých podob života a v těch bytech si představit toho člověka, který tam žije. Přiblížit lidi, které například potkáváme na ulici jako ty kolemjdoucí, a objevovat, že třeba nejsou takoví, jací si o nich na první dobrou myslíme,“ popisuje smysl projektu Klapalová, která je také jeho hlavní autorkou.

I ona spolupracuje se spolkem Pomezí, který se věnuje divadlu v neobvyklých prostorech, kdy se i divák stává součástí představení, v tomto případě jde však o výstavu, na které může člověk strávit dvě hodiny nebo dvacet minut, záleží na jeho rozpoložení a chuti zkoumat osudy lidí a uvědomovat si, že i on je ovlivňován předsudky.

Kolemjdoucí, výstavní projekt divadelního spolku Pomezí. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

U vstupu do modelu bytu si návštěvník může nasadit na uši sluchátka a poslouchat v krátké smyčce nahrané různé komentáře o povaze a chování obyvatele bytu.

Do pokoje tudíž jdete vybaveni poznáním, že Šárka není moc vzdělaná, Petr je slibotechna, který neplní své závazky a další a další uštěpačné poznámky sousedů a známých a vzdálených příbuzných.

Kolemjdoucí, výstavní projekt divadelního spolku Pomezí. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Když ale projdete bytem pana Petra, zjistíte, že měl sen stát se filmařem, že miluje svou dceru, kterou má ve střídavé péči, a že v dětství byl dobrým kamarádem, který dokázal klukům opravit rozbité kolo.

„Můžeme prozkoumat šuplíky a skříně paní Šárky, tedy ženy, která zastupuje skoro nejnižší společenskou třídu. Podle zaslaných pohlednic, co leží tady na polici, zjistíte, že pracuje jako zdravotní sestra a že nezištně pomohla mnoha lidem,“ komentuje trochu laciné a nevkusné vybavení interiéru jedné z obyvatelek architektka Barbora Klapalová.

Kolemjdoucí, výstavní projekt divadelního spolku Pomezí. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

„A když se podíváte do kuchyně, kde jsou na stolku formičky a těsto připravené na vánoční cukroví, nedejte se zmást, Šárka nebude péct na Vánoce, všimněte si různých papírků a poznámek kolem, které také prozrazují, že Šárka si jako malá holka často hrála s mámou v kuchyni, neboť její máma byla kuchařkou na základní škole. Ta měla jen základní vzdělání a možná i proto talentovaná mladá žena nestudovala a nepovažovala vzdělání za důležité.“

Kolemjdoucí, výstavní projekt divadelního spolku Pomezí. | Foto: René Volfík | Zdroj: iROZHLAS.cz

Autoři projektu vytvořili šestici bytů lidí v podobné věkové kategorii 27 až 30let. Navštěvovali jednu základní školu, i proto jsou v bytech rozmístěné stejné barevné třídní fotografie.

Novinářská cena 2019: Dataři zvítězili s projektem Rozděleni svobodou, za Český rozhlas uspěl i Lukáš Houdek

Číst článek

„Záměrně pocházejí ze společného prostředí, na základní škole ještě nejsou tak pevné hranice a jsou sociálně prostupné, tam je možné, že se mohou lidí z různých společenských a sociálních tříd potkávat a tato šestice lidí je z úplně jiných sociálních tříd“, dodává Klapalová, která tak připomíná, že výstava je inspirována unikátním výzkumem Rozděleni svobodou.

V tom sociologové českou společnost rozdělili do šesti tříd, které odrážejí nejen hmotné zabezpečení, ale i sociální vazby či míru kulturního vyžití Čechů.

Michaela Vetešková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme