Jean-Luc Godard: v osmdesáti u konce s dechem?

Filmový režisér, scenárista a teoretik, nejradikálnější představitel francouzské nové vlny, který 3. prosince slaví 80. narozeniny. To je Jean-Luc Godard, muž, který vystudoval etnologii na Sorbonně a později se stal vůdčí osobností filmové kritické revue Cahiers du Cinéma.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Z filmu U konce s dechem | Foto: Press kit

Právě tam se seznámil s kritikem André Bazinem a se cinefily a pozdějšími režiséry Francois Truffautem, Ericem Rohmerem, Jacquesem Rivettem, Agnes Vardovou a dalšími. Ti všichni ostře vystoupili proti stagnující tradiční kinematografii, založené na pevném scénáři a ateliérovém natáčení, s programem plně autorského filmu. Přestože obdivovali hollywoodský film, rozhodli se tvůrci nové vlny jít vlastní cestou a rekonstruovat upadající kinematografii její částečnou destrukcí.

Dějiny filmu jsou dějinami chlapců, kteří natáčejí dívky. Jean-Luc Godard

Na rozdíl od svých souputníků z nové vlny zůstal Godard věrný svým zásadám a je dodnes neúnavným filmovým inovátorem, který se občas nevyhne ani slepé uličce a neúspěchu. Na některá jeho díla lze jistě s odstupem nahlížet jako na samoúčelné ilustrace jeho momentálních teoretických postojů a politického přesvědčení. Godardův význam ale spočívá v tom, jak neúnavně po léta experimentuje s uvolněnou narací, rozvíjí metodu koláže, anketového filmu či filmu-eseje.

Jean-Luc Godard | Foto: Press kit

Na to, abyste mohli natočit film, potřebujete dívku a revolver. Jean-Luc Godard

Je nemožné v úhrnu postihnout jeho klíčová díla, proto jmenujme alespoň jeden zásadní snímek za všechny. Godardův celovečerní debut U konce s dechem (1960) navždy změnil dějiny světového filmu. Banální námět, který rozvinul Francois Truffaut z černé kroniky, zfilmoval Godard naprosto převratně. Anarchistický způsob vyprávění koresponduje s živelnou povahou hlavního hrdiny nezapomenutelně ztvárněného Jean-Paul Belmondem. Godard zbavuje film vší divadelnosti, natáčí v reálném prostředí, často ruční kamerou, herci obvykle improvizují. Dlouhé záběry střídají tehdy převratné rychlé prostřihy. Godardovy snímky v podstatě nemají námět, tím bývá samotná kinematografie a její způsob zobrazování věcí.



Kinematografie, to je pravda 24krát za vteřinu. Jean-Luc Godard

Godard je sice slavný filmový režisér, který byl nominován na nespočet ocenění na hlavních evropských filmových festivalech v Berlíně, Benátkách a Cannes. Podle některých signálů už se ale smířil se skutečností, že jeho filmy se dnes po světě v podstatě nepromítají a málokdy vydělají nějaké peníze. Když před časem letěl z Montrealu do New Yorku, americký imigrační úředník se ho zeptal na jeho povolání: "Jsem autorem neúspěšných filmů," odpověděl Godard. Žije ve Švýcarsku, málokdy se dívá na filmy. Tvrdí, že se většinou jen dívá na fotbal v televizi a čte znovu a znovu staré romány od Jacka Londona.

Režisér Jean-Luc Godard | Foto: Artcam

Teprve před několika dny nicméně do našich kin vstoupil mistrův nový, opět velmi rozporuplně přijatý snímek Socialismus. Jean-Luc Godard, enfant terrible světové kinematografie, natočil opus o nenaplněných ideálech západní společnosti plný kritické sebereflexe, nečekaných spojení, umělecké kreativity a vtipu. Jak vidno, ani v osmdesáti není Godard u konce s dechem.

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme