Kanye West: hip-popový hédonista 21. století

O nové desce amerického producenta a rapera Kanye Westa se ve všech důležitých hudebních periodicích mluví jako o nejúžasnější desce letošního roku. Monstrózní a inovativní hip-popová nahrávka budí úžas a údiv zároveň. Ať už k ní zaujmeme jakékoli stanovisko, rozhodně se nedá přehlédnout. Svůj názor na Westovo opus magnum vám už v tuhle chvíli nabídne náš redaktor Aleš Stuchlý, který se pokusil s tímto opulentním dílem vyrovnat jeho vlastními prostředky.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kanye West | Foto: Def Jam

Páté studiové album Kanye Westa je skvělou ukázkou jednoty protikladů: materialismus se tu přirozeně mísí s existenciálními tématy, surrealismus s religiozitou, komiksová nadsázka s klasicizující vážností; na všech úrovních tu jde o zahlcující snoubení kontroly a nepříčetnosti, talentu a megalománie, sebelítosti a sebeironie, moudrosti a bláznovství, patosu a krásy.


Nekontrolovatelný, svou vlastní výjimečností poháněný superhrdina West je tu na vrcholu svých sil; nejspíš není nejlepší raper na světě, ale v jistém smyslu je něco víc: tvrdohlavý vizionář. Vzývané hiphopové autenticitě zasazuje tvrdé rány z fantazijních krajin, z obtížně slučitelných ingrediencí intuitivně sochá omračující žánrové tvary, navzdory angažovanosti nabízí ten nejslastnější útěk. Sám ale přitom zůstává vězněm svého neúprosného ega. Možná právě to jej žene pořád výš. A rozhodně je na místě se spolu s úvodní skladbou ptát: "Can he get much higher?"


Jedna věc člověka ohromí hned na první poslech: produkce desky My Beautiful Dark Twisted Fantasy, kterou si obstaral z velké části mistr sám (lahodné beaty pro něj ale upekl třeba The RZA) , je naprosto neuvěřitelná. Westova vrstevnatá hudba, podepřená svitou hostujících vokalistů - v takové All of the Lights se jich o prostor dělí hned třináct včetně Rihanny a Eltona Johna -, svérázně překračuje hiphopový kontext. Chytrá směs samplů, v níž se potkává Mike Oldfield s Aphexem Twinem či Black Sabbath a Gil-Scott Heron, je vetknuta do nepředvídatelného reje špinavých beatů a kmenových rytmů - potud nic moc nového. Jenže nad nimi s lehkostí a citem pro každý drobný detail, vlají oslnivé melodie a sbory, často rafinovaně zabalené do opulentních orchestrálních aranží. Děje se tady toho tolik: své místo mají orgie nápadů (úvodní Dark Fantasy) i fikaný minimalismus (Monster), disko motorika (Lost in the World) i klavírní balady (Blame Game nebo centrální Runaway). Excentrické a introspektivní texty suverénně frázované do epických kompozic: takhle vypadá dosud nepoznaná hip-popová dekadence, ultimátní vášeň.

Kanye West - My Beautiful Dark Twisted Fantasy | Foto: Roc-A-Fella


Přes všechen heroismus, pompu a občasný balanc na hraně „dobrého" vkusu (hrátky s vokodérem, které neiritují!) má Westova muzika skutečně povznášející účinky. My Dark Beautiful Twisted Fantasy je futuristická muzikálová vize schopná vyvolávat grandiózní emoce: jakési novodobé (Kanye) WEST Side Story. Spasitelův sedmdesátiminutový opus jistě nepochopí každý, ale součástí jeho paradoxnosti je i fakt, že se chvílemi bude líbit i vaší ovčí babičce - možná jí dokonce uslyšíte předříkávat si nejinspirativnější z mistrových bludných sentencí.




Schizoidní muž 21. století, který píše hudbu a živě vystupuje uvnitř sopky; extrémně ambiciózní poděs, který umí příliš málo zpívat a tančit na to, aby byl novým králem popu; nadaný cvok, šplhající na Olymp za ostatními (polo)bohy; věčně nespokojené děcko, kterého žene touha po uznání. Kolega Karel Veselý píše o Kanye Westovi jako o Obamovi hiphopu: jakkoli ten příměr do značné míry sedí, mě osobně West připomíná ještě jiného, s popkulturou víc spjatého hrdinu, o němž rapuje ve stejné písni jako o současném americkém prezidentovi: protagonistu báječně retardačních komedií Austina Powerse. I West je přeci tak trochu hédonista rozkročený kdesi mezi naprostou genialitou a heroickou demencí, stylotvorný chlapík milující obskurní přirovnání…a rozhodně mu nechybí „mojo" (či „mužo")!




Jeho deska vážně dělá čest svému jménu: je krásná, zlověstná, vyšinutá - fantastická.

Aleš Stuchlý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme