Wagnerovo dílo je dodnes kontroverzní. Skladatel se narodil před 200 lety
Před dvěma sty lety se narodil v Lipsku skladatel Richard Wagner. Řadou koncertů, výstavami, hudebními festivaly či novými nastudováními jeho oper si hudebního génia připomíná celé Německo. A ukazuje se, že Richard Wagner ani v 21. století nenechává nikoho lhostejným, uvedení jeho oper provázejí silné vášně.
Poprvé uvedl Richard Wagner Tannhäusera v Drážďanské opeře 19. října 1845. Skladatele by nepochybně překvapilo, jakým způsobem jeho dílo pojali v Düsseldofu o 168 let později. Režisér Burkhard Kosminski zasadil středověký děj do prostředí nacistického koncentračního tábora. Šokující inscenaci většina diváků ani nezhlédla do konce. Vedení ji pět dní po premiéře stáhlo z programu.
„Wagner vyvolává různé emoce, různé pocity. A bylo tomu tak po celé 20. století,“ říká historik Sven Oliver Müller. Těžko najít skladatele, který by vyvolával podobné reakce.
„Jeho vliv na dění 20. století nelze posuzovat neutrálně. A to ho dělá zajímavým. Lidé si řeknou: Mozarta mohu, Bach je nudný, Beethoven zase to a to. U Wagnera to tak není. Lidé ho buď nenávidí, nebo - jako jeho příznivci - před ním padají na kolena a uctívají ho jako boha.“
Reportáž o tom, jak lidé vnímají hudbu Richarda Wagnera, natočila v Německu zpravodajka Českého rozhlasu Klára Stejskalová
Mezi ty druhé se řadí uznávaný wagnerovský dirigent Christian Thielemann.
„Wagnerova hudba je jako droga. A pro něho samotného byla taky. Sám napsal, že to byl jeho záměr. Měl neuvěřitelný cit pro formu, instrumentaci, která je naprosto výjimečná, působivá. Dobrá hudba, prvotřídní hudba, nikdy nestárne,“ myslí si Thielemann.
„O Richardu Wagnerovi slyšel každý Němec, zná některé úryvky jeho hudby z filmů,“ je přesvědčený historik Müller, který letos v roce velkého výročí vydal knihu věnovanou vztahu Němců k tomuto opernímu géniovi.
„Ale jeho hudební i literární dílo zná jen skutečná elita, tak tři až pět procent společnosti.“
Festival v Bayreuthu
Místem, kde se milovníci mnohahodinových oper každoročně scházejí, je festival v Bayreuthu. Slavnosti založil samotný skladatel jakožto svého druhu jedinečnou událost. Byly vrcholem jeho snahy o zásadní reformu operního žánru. Mezi hosty byla řada slavných osobností té doby. Liszt, Čajkovskij, Tolstoj, Nietsche a německý císař Vilém I.
„Nikdy jsem nepotkal umělce s takovým egem, takovým sebevědomím,“ nechal se slyšet Bismark, další z hostů. Wagnerovo dílo uchvátilo i Adolfa Hitlera, jeho hudbu hojně využívala nacistická propaganda. A nejen hudbu. I často zmiňovaný Wagnerův protižidovský text Židovství v hudbě.
„Wagner není žádný iniciátor antisemitského radikalismu. V té době to byl relativně běžný jev,“ říká Müller.
O tom, jaký vliv mělo Wagnerovo dílo na samotného Hitlera, se vedou neustálé diskuze. V Izraeli se dodnes nesmí Wagnerovy opery uvádět. Podle historika Svena Olivera Müllera se to ale časem změní.
„Jsem si ale zcela jistý, že Wagner nebude nikdy nudný, vždy bude vyvolávat nenávist i lásku a pro oba tyto pocity existují dobré důvody.“
