70 let od smrti Jiřího Ortena

1. září uplynulo přesně sedmdesát let od smrti básníka Jiřího Ortena, jednoho z hlavních představitelů tzv. válečné generace v naší poezii, která nastupovala ve třicátých letech 20. století. Krátký a pohnutý život tohoto autora, jehož nadějnou dráhu hned v počátku drtivě vychýlila 2. světová válka a těsně poté ji ukončila neméně drtivá nešťastná náhoda.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Výřez z knihy Jiřího Ortena Čemu se říká báseň | Foto: Československý spisovatel

Jiří Orten se narodil jako Jiří Ohrenstein 30. srpna 1919 v Kutné Hoře. Ještě před koncem gymnázia odjel do Prahy, aby studoval na konzervatoři, kam byl ale přijat až v roce 1937. Stihl tam dokončit tři ročníky, než byl jako Žid přinucen odejít. V hlavním městě se také aktivně zapojil do uměleckého života, publikoval poezii a účinkoval v experimentálních divadlech. Před válkou stihl i svou jedinou zahraniční cestu - v roce 1938 strávil měsíc ve Francii. Po okupaci už neměl šanci cestovat. V létě 1939 odmítl možnost emigrovat do Británie.

Válečná básnická generace (mj. Kainar, Blatný, Kolář), která se vyhraňovala vůči předcházející generaci avantgardní, vstupovala do dospělosti v temné době válečné tragédie. Od všeobecných „pravd" se utíkali spíš ke konkrétním lidským příběhům, přikláněli se k existencialismu a spiritualismu, sám Orten se ve vztahu ke světu cítil být hlavně svědkem. Kromě svého nejznámějšího pseudonymu publikoval i jako Karel Jílek nebo Jiří Jakub.

Jeho prvotina Čítanka jaro (1939) vyšla pod patronací Ortenova přítele Františka Halase, do své smrti se dočkal ještě vydání sbírek Cesta k mrazu (1940) a Ohnice (1941) a rozsáhlé básně Jeremiášův pláč. Další básnické knihy Elegie a Scestí pak vyšly až po válce, stejně jako Ortenovo klíčové dílo prozaické - deníky, označované podle obalů jako Modrá, Žíhaná a Červená kniha.

Po roce 1940 Orten čím dál víc trpí protižidovským útlakem, je vyloučen ze školy, nemůže se příliš stýkat s přáteli, nesmí z Prahy, střídá byty, zaměstnání, navíc se rozchází s partnerkou, herečkou Věrou Fingerovou. Jeho poezie přestává být něžná a melodická, stále častěji se neodbytně vynořuje motiv smrti. V den svých dvaadvacátých narozenin je na ulici sražen německou sanitkou. Je dopraven do Všeobecné nemocnice, ale jako Žid musí být ošetřen jinde. O dva dny později, 1. září 1941, svým zraněním podléhá.

Jiří Orten | Foto: ČTK

Ortenova poezie zaznamenala silné ohlasy bezprostředně po válce, kdy se podle jeho sbírky Ohnice pojmenovala básnická skupina. Po nástupu komunistů se ale zase rychle stal nepřijatelným a jeho básně dlouho nemohly vycházet. Ortenovo dílo se pak (i v souvislosti s jeho tragickým osudem) stalo svého druhu kultem, inspirujícím zejména mladé básníky v 60. a 70. letech.

Robert Candra Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme