Dominik Lang probudil na bienále v Benátkách své Spící město

Pro veřejnost se už zítra otevře mezinárodní přehlídka moderního umění - benátské bienále. Českou republiku mezi bezmála 90 zeměmi zastupuje 31letý Dominik Lang. O to, kdo bude naši zemi v Benátkách reprezentovat, se ale vedl spor. Na jedné straně stála odborná komise, na druhé tehdejší šéf Národní galerie Milan Knížák, kterému se dílo nelíbilo. Proč? A jak zatím Langovu práci ve městě na laguně přijali?

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Výtvarník Dominik Lang | Zdroj: ČTK

Dominiku, my se teď nacházíme v československém pavilonu na bienále, kde jste před chvílí expozici zahájil. Bylo by vlastně Spící město bez benátského bienále?

„Asi by nebylo. Určitě ta možnost přihlásit se s nějakým projektem do výběrového řízení pro benátské bienále byla tou výzvou, proč vůbec jakoby přemýšlet nějak hlouběji o tématu, které jsem zpracovával, a teprve právě v souvislosti i s kontextem velké mezinárodní přehlídky, s kontextem samotného pavilonu, jeho architektury a s kontextem mé situace toho, že jsem pracoval se starými sochami nebo s kolegou a zároveň otcem Jiřím Langem, to vše se tady propojilo a ujasnilo.“

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Zblízka na benátském bienále natočila Lubica Bergmanová

Dominik Lang oprášil sochy svého zesnulého otce Jiřího, některé z nich upravil a umístil do jiného kontextu. A jak sám říká, skrze otcovy sochy nahlíží na vlastní minulost a zároveň vytváří portrét určité kolektivní paměti.

Cesta tohoto mladého českého umělce na jednu z největších světových přehlídek moderního umění určitě nebyla jednoduchá. To mi asi potvrdí i Pavel Piekar, který za Národní galerii tady na expozici už dohlíží tuším deset let. Z kolika uchazečů se vlastně vybíralo?

„Dominik Lang byl až v tom druhém kole. Z prvního kola se vybraly tři projekty do toho druhého a k tomu se přidalo těch dalších 30 nových projektů.“

To ale nebyla jediná překážka. Tou hlavní byl dnes už bývalý šéf Národní galerie Milan Knížák, který podle některých zdrojů nejevil o československý pavilon v Benátkách valný zájem. Spor se dostal tak daleko, že patronát nad českou účastí převzalo samo ministerstvo kultury. Proč vlastně loni problém kolem tohoto umělce vznikl? ptám se Milana Knížáka.

Milan Knížák | Foto: Alžběta Švarcová

„Bylo to tak, že byl mediální tlak na to, aby se někteří lidé stali členy komise, my jsme jim laskavě vyhověli a komise vybrala dva projekty. Ty projekty jsme si prostudovali, já jsem se radil ještě s Moderní sbírkou a fakt je ten, že mně i ostatním lidem ze sbírky připadalo, že projekt Dominika Langa je těžko srozumitelný na mezinárodní scéně. Ten druhý byl na podobné téma, také se zabýval totalitou, ale měl tam víc jakoby těch výtvarných projevů.“

Sám Dominik Lang o své expozici říká, že by se měl divák ocitnout v prostoru mimo čas, kde se rozpadající exponáty mísí s novými v jeden kompaktní, přesto nestálý celek.

Yvone Ferencová, kurátorka, která na Spícím městě s autorem spolupracovala, strach z nepochopení díla nemá.

„Myslím si, že nejsou ty obavy vůbec na místě, že přestože těch návodů zas tolik není, vlastně jenom krátký text, Dominikova citace a ty skládačky, k nahlédnutí katalog, tak se v tom orientují velice dobře.“

A dokládají to i první reakce, které jsou vesměs kladné. „I když nevím vše o této práci, o sochách jeho otce, i tak mi přijde tato práce zajímavá,“ hodnotí dílo Dominika Langa jedna z návštěvnic české expozice na bienále. A další přidává, že se jí dílo líbí.

A jestli tomu bude na bienále i nadále, ukáží následující týdny a měsíce.

Lubica Bergamová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme