Šediváčkův long se letos běží bez sněhu. Místo saní tahají psi káry
Orlické hory druhým dnem hostí prestižní závody psích spřežení - Šediváčkův long. Už teď je jasné, že na letošní 18. ročník musheři jen tak nezapomenou. Místo závějemi sněhu se brodí bahnem.
A spřežení složená hlavně z aljašských husky si musí zvykat na to, že netáhnou sáně, ale káry.
Místo původní stovky přihlášených musherů, jich nakonec dorazila jen polovina. Hodně zahraničních jezdců totiž kvůli nedostatku sněhu účast zrušilo.
I tak ale mezi závodníky byli Rakušané nebo Němci. Mezi Čechy nechyběl ani musher František Sadílek z Příbrami:
„Jako každý rok se těším. Bude to jiné, hodně jiné. Jak v kilometrových podmínkách, tak v počasí, protože na tvrdém se běhá psům hůř než na sněhu.
Kromě Skandinávských zemí závod podobný Šediváčkově longu nikde v Evropě není. Navíc patří k těm nejtradičnějším. Od roku 1997 se jel pokaždé.
Letos na startu proto nemohli chybět hlavně srdcaři - mezi nimi právě i František.
„Musím se zúčastnit. Mám jenom 4 psy. A na tom je to postavené. Letos je to jiné, mohl by být bivak, ale aby psi leželi v mokrém, to nejde.“
Naráží zkušený musher na změny, které museli organizátoři kvůli nedostatku sněhu udělat. Zrušili noční jízdy a také přespání v přírodě. Na saních se nepojede ani na hřebenech.
„Měli jsme to projeté už v pondělí, ale 2 dny pršelo, bylo ples 7 stupňů, takže není souvislá vrstva sněhu,“ vysvětluje šéf Šediváčkova longu Pavel Kučera.
S organizačním týmem ale stále doufá, že by aspoň kousek závodníci na saních nakonec ujet mohli:
„Podle předpovědi počasí nám to sice nevychází, ale věříme, že sníh napadne a přejdeme na saně.“
Šediváčkův long potrvá až do soboty 25. ledna. Trasy etap budou pořadatelé vymýšlet a upravovat průběžně - v závislosti právě na počasí.
