Biatlonistce Gabriele Soukalové jen těsně unikla olympijská medaile. Ve stíhacím závodě na deset kilometrů obsadila čtvrté místo, když jí od bronzové Slovinky Gregorinové dělilo pouhých pět a půl sekundy.

17:37 11. února 2014 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co na své umístění říkáte?

„Se čtvrtým místem jsem absolutně spokojená, protože když by mi někdo před závodem řekl, že z 29. příčky budu bojovat o bramborovu medaili, tak bych mu nevěřila a myslela si, že je blázen.“

Sportovní hantýrkou by se dalo říct, že jste skokankou závodu, posun o pětadvacet míst jen neuvěřitelný. Ale je to přece jen bramborová medaile, nemrzí to?

„Nemrzí mě to, nevěřila jsem, že bych mohla na takhle velkých závodech dosáhnout na čtvrté místo. Zdálo se mi, že pokaždé, když na mě byl tlak a o něco šlo, tak jsem nebyla schopná předvést kvalitu, kterou občas ukážu. Jsem se čtvrtou pozicí opravdu spokojená.“

Co říkáte na předposlední ránu na poslední střelbě, která vás stála medaili. Když jste opouštěla střelnici, byly to tři desetiny, těsně před cílem 5,5 sekundy…

„Když to takhle říkáte, tak si uvědomuji, jak moc blízko to bylo ještě víc, než když jsem soupeřky viděla ve finiši. Ono se řekne pět vteřin, ale na cílové rovince je to docela velký kus. Už ve mně nebylo víc sil, do závodu jsem vložila celou Gábinu a celé své srdce.“

Biatlonistka Soukalová vybojovala po skvělé jízdě ve stíhacím závodě 4. místo

Číst článek

Na Gregorinovou jste útočila ještě v posledním kopečku, jak moc jste se v této pasáži ždímala?

„Věděla jsem, že tam se bude rozhodovat. Snažila jsem se tam dělat největší kroky, co udělat šly, a také nejvíc síly. Byla jsem už ztuhlá. Tušila jsem, že když mi do posledního kopečku ujedou, tak je nemám šanci dojet. Tam se lámal chleba.“

Říkáte, že jste si nevěřila, vždyť jste ještě nedávno jste jela ve žlutém dresu lídra Světového poháru. Ještě tam ta troška chybí?

„Už je to asi ve mně, nejsem sebevědomý typ a asi nikdy nebudu. Snažím se spíše držet při zemi, jsem si moc dobře vědomá toho, jak je ten náš sport nádherný v nevyzpytatelnosti. Jeden den můžete být devětadvacátý a druhý den čtvrtý.“

Tomáš Kohout, Petr Hašek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít