Věk není pro sportovce překážkou, medaile získali na ZOH i čtyřicátníci

Věk nemusí být v olympijských soutěžích rozhodujícím faktorem. I po čtyřicítce může sportovec dosáhnout na medaili a prodat tak léty získané zkušenosti.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Olympijský vítěz biatlonového sprintu Ole Einar Björndalen

Olympijský vítěz biatlonového sprintu Ole Einar Björndalen | Zdroj: ČTK

Příkladem platnosti tohoto tvrzení může být norský biatlonista Ole Einar Björndalen, který v lednu oslavil čtyřicáté narozeniny.

V Soči vybojoval dvě zlata – ve sprintu a smíšené štafetě. Stal se tak nejúspěšnějším olympionikem v historii zimních her.

„Jasně že jsem za to strašně šťastný, ovšem teď chvíli po závodě je těžké si to uvědomit. Pořádně mi to dojde až později," říkal už teď legendární norský biatlonista.

Na druhé straně ovšem dodal: „Samozřejmě jsem ale spokojený se svým výkonem a tím, že mám nejvíc medailí na zimních olympijských hrách.“

Doma má Björdalen osm zlatých, čtyři stříbrné a jednu bronzovou olympijskou medaili. Historii přepisoval také další severoevropský sportovec – finský hokejový útočník Teemu Selänne.

Přehrát

00:00 / 00:00

O sportovních veteránech na zimních olympijských hrách natáčel Pavel Petr

Dvěma góly přiblížil svůj tým k bronzu a k výhře 5:0 nad Spojenými státy. S národním týmem se loučil ve třiačtyřiceti letech a 243 dnech.

„Je to pro mě splněný sen. Pro mě i některé další hráče z týmu to byl poslední zápas v reprezentaci a to, že ho můžeme opouštět s bronzovými medailemi na krku, je úžasný zážitek. Ano, chtěl jsem samozřejmě zlato, ale je to medaile z olympijských her. Je to šťastný konec,“ spokojeně konstatoval finský útočník.

Teemu Selänne se zároveň stal nejstarším medailistou z olympijského hokejového turnaje, nikdo starší pak v historii her neskóroval a nezaznamenal celkem 25 gólů. Tím se vyrovnal hráčům, jakými byli Vladimír Zábrodský a Sven Tumba Johanson.

Čeští sportovní ‘veteráni‘

Do historie se zapsali také dva Češi. Tak výraznou hokejovou stopu ale nezanechali. Dvaačtyřicetiletý Jaromír Jágr startoval na pátých olympijských hrách. A na všech skóroval. Z Nagana se v roce 1998 vracel se zlatem, v Soči se loučil ve čtvrtfinále.

V pěti zápasech se dvakrát střelecky prosadil a k tomu si připsal ještě jednu asistenci. Důvod k úsměvu měl ale jen po osmifinálové výhře nad Slovenskem.

„Tak jako na nás vletěli Švédi, tak my jsme vletěli na ně, získali jsme si náskok. Samozřejmě Švédi uhráli obranu daleko lépe než my, z toho se musíme poučit. My jsme hráli pořád dopředu, i za stavu 4:0 obránci útočili. Ale tím si musíme projít a uvědomit si, že takhle se hrát nedá,“ říkal Jaromír Jágr.

O dva měsíce starší Petr Nedvěd si v roce 1994 v norském Lillehammeru pověsil na krk stříbro. Ovšem v dresu Kanady. Na olympiádu se vrátil po dvaceti letech, aby pro změnu reprezentoval české barvy.

„Jsem Čech a jsem hrdý na to, že jsem Čech. Je to pro mě daleko víc srdcová záležitost, takhle na konci kariéry je to paráda, že se to povedlo,“ byl šťastný Petr Nedvěd.

Neplatilo to ovšem výsledkově. V Soči kapitán libereckých Bílých Tygrů zaznamenal jediný bod za asistenci. Svěřil se, že letošní sezona je s největší pravděpodobností poslední v jeho kariéře.

„Jedno procento si tam nechávám volné, ale momentálně tam není nic, proč hrát dál. O čem bych si řekl, že mě to žene dopředu,“ dodal Petr Nedvěd.

Pavel Petr Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme