Souboj brněnských kamarádů rozhodla minela brankáře Zbrojovky Hladkého
Pikantní sešlost tří nejlepších kamarádů připomínalo fotbalové utkání brněnské Zbrojovky v Liberci. Domácí Josef Šural se ale musel postavit na druhou stranu hřiště než brněnská dvojice Václav Hladký, Luděk Pernica. Severočeši nakonec v lize vyhráli 1:0, přesto paradoxně ani liberecký Šural neodcházel ze hřiště spokojený.
„Už v neděli jsme si psali SMSky (smích). Psal, že nám furt nebude pomáhat v boji o záchranu. Už v Jihlavě dal gól a na dva nahrál. Takže trochu štengroval. Říkal, že jen jedem do Liberce na výlet,“ přibližoval brněnský obránce Luděk Pernica své předzápasové špičkování se s libereckým Josefem Šuralem, se kterým kdysi chodil na základní školu.
Pepík, jak říká, se učil o poznání lépe a spokojenější mohl být i po zápase, ve kterém Slovan vyhrál 1:0. To by ale nesměl vítězný gól padnout na hlavu jeho dalšího velkého kamaráda, brněnského gólmana Václava Hladkého.
„Hmmm. Sebral jsem klukům tři body. Měli jsme na vítězství,“ hledala se těžce slova brněnskému gólmanovi, kterému v 64. minutě propadl míč pod nohou a liberecký útočník Kevin Luckassen mohl už v klidu dojít až do brány.
Být na jeho místě Josef Šural, snad by onen kulatý nesmysl nejraději napálil vysoko do tribun s diváky.
Slovan Liberec porazil Brno, ve fotbalové lize už je třetí
Číst článek
„Známe se už strašně dlouho. Do školy jsme spolu sice nechodili, ale byli jsme spolu už od dorostu. Od 15 let jsme spolu jezdili na reprezentační srazy a jsme nejlepší kamarádi,“ přibližuje Josef Šural důvody, kvůli kterým byl, ačkoliv v roli soupeře, paradoxně prvním mužem, který po závěrečném hvizdu spěchal utěšovat brněnského gólmana.
Fotbalová bitva v Liberci tak včera byla pro téměř všechny zainteresované hodně smutnou záležitostí. I když po lidské stránce musela čtyři tisíce fanoušků obohatit možná více, než třeba i desetigólové vítězství jednoho či druhého týmu.