Zájezdy s kytarou, ale i měření tuků a přísný režim. Tak žijí čeští ragbisté ve Francii
Ragby do Česka přivezl autor Ferdy Mravence a novinář Ondřej Sekora z Francie skoro před devadesáti lety. Dva nejlepší Češi v současnosti Lukáš Rapant z Havířova a Miroslav Němeček z Říčan naopak tuzemské ragby vyvážejí do Francie a nic mu momentálně nedělá lepší reklamu než oni.
Zamířili do Francie a propracovali se až do tamní Top 14., nejprestižnější soutěže Evropy. Jejich tým z Oyonnaxu je v ní nováčkem, a tak v malém městě pod Alpami zažívají svou ragbyovou slávu.
Caparti z mládežnických kategorií krotí ragbyovou šišku na asfaltu vedle hlavní tribuny a mají tendenci se předvádět. Na stadion totiž přišly dva jejich vzory. A procházet se tu jen tak, aniž by vzbudili pozornost, to je pro Lukáše Rapanta s Miroslavem Němečkem nemožné, byť je všední den dopoledne.
„My je prostě milujeme! Jsou to skvělí chlapi a mimořádní hráči. Jsou tu už hodně dlouho a stali se součástí našeho klubu i našeho života. Jsou velmi přístupní a ochotní si povídat nebo se vyfotit. Opravdu jsou to velmi dobří lidé. A coby ragbisti hrají především pro svůj klub, pro nás fanoušky, až pak pro sebe,“ rozplývá se nad dvěma Čechy Jacqueline.
„Naši fanoušci bývají docela často na trénincích. Tato paní bývá i na venkovních zápasech. Jinak sem přijíždí hodně lidí z Lyonu, Ženevy a okolních měst, kteří se prostě jen chtějí podívat na nejvyšší soutěž a největší hvězdy světového ragby,“ popisuje Miroslav Němeček.
„Lidé, kteří na ragby chodí a znají ty hráče, tak si vždy najdou čas. Zastaví vás a zeptají se třeba na poslední zápas, co se v něm dělo, proč se zrovna v této situaci rozhodčí rozhodl pro penaltu a podobně. Místní tu nic moc jiného neřeší, jen ragby, ragby, ragby,“ doplňuje Lukáš Rapant svého krajana Němečka.
‘Mrtvolnou‘ atmosféru rozčeřují temperamentní hráči z Oceánie
Oba jsou ve Francii už léta a se svými partnerkami si teď v Oyonnaxu užívají bydlení v ospalém maloměstě, kde je na každém rohu někdo zastavuje a přátelsky klábosí, kde není problém vzít kolo a zmizet v přírodě, zato třeba na film s anglickými titulky nebo za jinou náročnější zábavou musíte urazit sto kilometrů do Lyonu nebo Ženevy.
Ale vrcholové ragbyové mužstvo, to je ve Francii tak pestrá směsice kultur a nátur, že si vás zábava kolikrát najde sama.
„Teď jsme třeba dostali hráče z Fidži, který si na zájezd vezl kytaru. Přišel do autobusu a začal na ni hrát, což je tady prostě neuvěřitelné. Před tím vždy panovala v autobuse taková mrtvolná atmosféra. Je určitě zajímavé mít takového hráče v týmu,“ vypráví Němeček o početné komunitě hráčů z Oceánie, kteří mají ze své domoviny ragby pod kůží a se kterými se česká dvojice v Oyonnaxu snaží držet krok stejně jako s domácí konkurencí.
„Na začátku každého týdne máme vážení, jednou za měsíc měření tuků. Je na každém člověku, jak si stravní režim zařídí. Tréninkový režim je pevně daný, jsme sledováni trenéry. Nikdo si nemůže dovolit polevit nebo přibrat nějaké kilo. Ale opravdu je na každém hráči, aby se hlídal a aby byl připravený na tréninkový zápřah,“ dodává Lukáš Rapant.
A kdo zápřah zvládne, je za odměnu lokální hvězdou a užívá si se vším všudy svou ragbyovou slávu ve francouzském maloměstě.
