V boji s alkoholem pomáhá v Prostějově psychoterapeutická skupina
Pivo, víno a pak panáky. Začíná to nevinně. Sklenička s přáteli, posezení v hospodě, jenže nakonec člověk vypije sám třeba celou láhev. Když jednou začne bojovat se závislostí na alkoholu, pití už nikdy nedostane pod kontrolu. Musí abstinovat úplně. Právě o to se snaží ve svépomocné psychoterapeutické skupině v Prostějově. Scházejí se jednou týdně.
Na dřevěných židlích v malé místnosti farního domu v centru Prostějova sedí asi desítka lidí. Starší, mladší, ženy i muži. Všechny spojuje jediná věc. Mají problém. Jsou závislí na alkoholu.
„Trvalo mi pět let, než jsem si uvědomila, že mám problém. Začalo to vadit rodině a vznikly problémy v zaměstnání, kde mi potom řekli, že se sebou musím začít něco dělat,“ vzpomíná žena, která se představila jako Eva, na to, kdy poprvé zjistila, že má problémy s alkoholem.
Na sezení psychoterapeutické skupiny bývalých alkoholiků v Prostějově se byla podívat Monika Tomášková
Pít začala, když zdědila dům. Začala ho rekonstruovat, jenže brzy zjistila, že je to nad její síly. S problémy se vypořádala po svém. Sáhla po láhvi.
„Občas jsem si se zedníky nebo s kamarády dala panáka něčeho tvrdšího nebo pivo. Ono vás to nabudí, práce vám jde, jenomže pak člověk překročí míru. Alkohol už nepomáhá, ale stane se pánem, který vás ovládá. To je špatně. Tělo bez toho už nemůže být, vyžaduje stále víc a žene vás to do zkázy,“ popisuje paní Eva.
Po léčbě vydržela bez alkoholu devět let. Happy endem to ale neskončilo. Našla si novou práci v restauraci - a začala znovu pít.
„Spolupracovníci v kuchyni mi v létě řekli, ať si dám malé pivo. Tak jsem si ho dala, ale neuvědomila jsem si, že tělo a mozek si to tak rychle připomenou. Žádaly víc a víc a recidiva se u mě rozpoutala takovou rychlostí, že jsem musela absolvovat druhou léčbu, která mi téměř zachránila život,“ dodává.
Změnit život
Podobně jako paní Eva s alkoholem bojují i další, kteří se v úterý v Prostějově scházejí. Snaží se si vzájemně pomoci - podržet se, aby vydrželi. Návraty k pití mají za sebou téměř všichni.
„Když se člověk vrátí z léčebny, tak neví, kam má jít. Musí opustit prostředí a společnost, ve které se pohyboval, protože tam se většinou pije. A alespoň ze začátku potřebuje mít nějakou společnost. Ta nealkoholická se dnes těžko hledá,“ uzavírá pan Václav.
Stejně jako Eva ví, že boj s démonem alkoholu potrvá do konce života.
