Zraněná zvířata v záchranné stanici v Liberci slaví, Archa prošla modernizací

Sojku, která umí mňoukat jako kočka nebo šplouchat jako voda, mají v záchranné stanici Archa v libereckém Ostašově. Dnes tam slavnostně otevřeli zmodernizovanou a rozšířenou část zařízení pro hendikepované živočichy. Díky úpravám se tam výrazně zlepšily podmínky pro záchranu zvířat.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Otevření zmodernizované části záchranné stanice živočichů Archa v Liberci | Foto: Ivana Bernáthová

„Ve starých voliérách byly do minulého týdne trvale hendikepované poštolky a káňata, teď budeme voliéru používat pro létající vodní ptáky,“ informuje šéfka stanice Ivana Hancvenclová.

Ukazuje starou část Archy, na kterou navazují nové voliéry, zimoviště, výběhy pro srnky, jezírko a rozlétávací voliéra, kde ptáci nabírají sílu před vypuštěním do přírody. Je to splněný sen všech ochránců přírody.

„Teď máme vybavení, jaké jsme si přáli, protože dříve jsme to tady ‚pytlíkovali‘ v jedné řadě voliér a při tom obrovském příjmu to bylo velice náročné,“ konstatuje Hancvenclová.

Přehrát

00:00 / 00:00

V záchranné stanici pro zvířata Archa v libereckém Ostašově natáčela Ivana Bernáthová

Během jednoho roku se záchranná stanice, která v Liberci funguje od roku 2005, postará zhruba o 900 až 1000 nemocných, zraněných nebo nalezených exotických zvířat. Zhruba 60 procent jich opět vypouští zpět do přírody.

V Arše se hlavně zraněná zvířata léčí a rehabilitují. „Ale pak jsou i zvířata, která mají trvalý hendikep, a jsou tu i některé druhy vzácných zvířat, které jsou ohroženy i v naší přírodě. Ty ve stanicích zůstávají a v rámci spolupráce s ostatními stanicemi se třeba párují, mohou se dále množit a jejich mláďata pak vypouštět zpět do přírody,“ připomíná ředitel liberecké zoo David Nejedlo.

Nejpočetnějšími skupinami, o které se pracovníci Archy starají, jsou netopýři, srny, rorýsi a poštolky. Natrvalo museli ve stanici zůstat například ořešník a také sojka.

„Ořešník měl úraz a přišel o část křídla a sojka je mládě, které se prostě příliš ochočilo a nebylo možné ho vypustit zpět do volné přírody. Je velmi vtipná, učí se spoustu zvuků, které tady pochytí. Umí poštolku, káňata, mňouká, šplouchá jako voda, dokonce umí nějaká lidská slova,“ dodává Ivana Hancvenclová.

Inspirace pro Chomutov

Archu si prohlédli také pracovníci jiných záchranných stanic v Česku, například ředitelka zooparku v Chomutově Iveta Rabasová, která chystá podobné rozšíření jejich stanice a přišla se inspirovat. Zajímaly ji i drobnosti.

„Abychom nezapomněli otvory ve voliérách pro výměnu písku, takové věci. Vždycky člověk může něco opomenout, protože zoolog má samozřejmě jiný pohled na věc, stavební technik také a je potřeba to zkoordinovat, protože by to do budoucna ztížilo činnost našich lidí, kteří chtějí zachraňovat zvířata pro změnu v Chomutově,“ uzavírá.

Ivana Bernáthová, Simona Bartošová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme