Biker Raboň odchodu ze silnice nelituje. Každý jede za sebe, pochvaluje si

Dlouhá léta patřil František Raboň k nejlepším českým silničním cyklistům. Skvělý časovkář a uznávaný domestik se ale během listopadu rozhodl k překvapivé změně. Svět úzkých galusek a asfaltových cest vyměnil za ten bikerský, tedy za kola se vzorkem, bahno a občas i trénink s hady.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

František Raboň | Foto: František Raboň

Na horská kola si čtyřnásobný účastník Giro d´ Italia zvykal na černém kontinentě. Tréninky v Jihoafrické republice směřoval ke svému prvnímu vrcholu sezóny extrémnímu závodu dvojic Cape Epic.

Mezi bikery se chytil, se svým parťákem Christophem Sauserem skončili druzí.

Přehrát

00:00 / 00:00

Biker Raboň odchodu ze silnice nelituje

„Ve 30 letech jsem začínal jako tenkrát v osmnácti. Nešlo o klasický trénink, který bych odtrénoval, a po masáži měl volno. Většinou bylo i odpoledne zaplněné technickými dovednostmi nebo jsem čerpal informace o závodě. Byly to intenzivní čtyři měsíce,“ říká Raboň.

Závodění v terénu má mnoho specifik. Například nepojízdné kolo by na silnici přispěchal vyměnit doprovodný vůz nebo stájový kolega. Na horských speciálech si jezdec s podobnými potížemi musí poradit sám.

„Během jednoho závodu jsem měl jeden defekt, když jsem prořízl gumu. V bikerském světě jsem se ale naučil, že v Africe se guma dává až jako poslední záchrana. Já jí tam bohužel dát musel, měl jsem dalších pět defektů a do cíle jsem dojela asi dvě hodiny po všech,“ prozrazuje Raboň.

Nyní si musí zvykat, že bude jezdit bez cizí pomoci. Na rozdíl od předchozích let strávených na silnici se však během závodů může soustředit jen na sebe a na svůj úspěch.

„Na silnici jsem byl v týmu, ale úkoly byly pokaždé nějak rozděleny. Tohle je pro mě změna, na kterou jsem se těšil,“ přiznává. A jako lídra útočícího na přední příčky ho může těšit, že na horských kolech se mu nikdo za zády rozhodně jen tak nevyveze.

Na biku už nemá takové pohodlí

„Je super, že jakmile máte náskok, tak si každý jede sám za sebe,“ říká plzeňský rodák. Jako silničář se během dlouhých slunečných etap mohl těšit z příjemné vyjížďky a pěkně naleštěného kola, na biku se mu podobnému pohodlí nedopřává.

„Na silnicích má člověk čas se prohlížet, nepřemýšlí o ničem. Když jsem jel poprvé v Africe přes brody, tak jsem je jako klasický silničář přeskakoval, abych se neušpinil. Zjistil jsem, že to takhle nefunguje. Teď už jsem větší tvrďák,“ má jasno Raboň.

Bahnité jihoafrické tratě z něj sice většího tvrďáka udělaly, i tak má český jezdec z některých setkání stále respekt.

„Hned v prvním týdnu jsem na tréninku potkal kobru, hady moc nemusím. Vyděsil jsem se natolik, že jsem chtěl jít hned do lékárny pro antisérum,“vzpomíná na svá africká dobrodružství Raboň.

Marek Augustin, Petr Hašek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme