NS chce zarazit přístup k údajům lidí, které sledovala StB. Nesmysl, tvrdí historik
Nejvyšší soud podal k Ústavnímu návrh na zrušení část zákona o archivnictví, která usnadňuje badatelům přístup k informacím z dob nacistické i komunistické totality. Vadí mu hlavně možnost zpřístupňovat osobní údaje lidí, kteří se jako sledované osoby dostali do spisového materiálu StB.
Nejvyšší soud totiž řeší případ muže, který od státu žádá odškodnění 300 tisíc korun za to, že archiv zpřístupnil České televizi citlivé osobní údaje ze svazku, který na něj StB vedla.
„Archivní zákon od roku 2004 umožňuje zpřístupňovat bez omezení dokumenty z provenience komunistické strany, bezpečnostního aparátu a dalších institucí Národní fronty, aniž by se musely začerňovat nebo chránit osobní údaje,“ říká historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů.
„Základní argument je v tom, že stát se snaží komukoliv, kdo má o to zájem, zpřístupnit dokumentaci o minulém nedemokratickém režimu, a tady ta věc je důležitější, než ochrana konkrétních osobních údajů jednotlivce,“ dodává.
O problematice ochrany osobních údajů lidí, které StB vedla jako spolupracovníky, mluvil historik Petr Blažek z Ústavu pro studium totalitních režimů
V případě, že by Ústavní soud paragraf zrušil, tak by se to podle Blažka týkalo nejen dokumentů StB, ale také třeba KSČ. „A to by bylo velmi složité, protože by se museli dohledávat konkrétní lidé, kteří jsou v dokumentu zmíněni, jestli žijí a tak dál, a to si nedovedu vůbec představit,“ podotýká historik.
Český rozhlas zval do diskuze o této problematice i mluvčího Nejvyššího soudu, ten se ale omluvil. Jeho argument je ve zkratce následující: Nejvyšší soud poukazuje na nesoulad mezi zákonem o archivnictví a zákonem o zpřístupnění svazků bývalé Státní bezpečnosti.
Tvrdí, že citlivé osobní údaje ve spisech o spolupracovnících StB jsou chráněny prý více, než osobní údaje ve svazcích, které tajná policie vedla na sledované lidi.
Blažek vůbec nechápe, že toto je výrok mluvčího Nejvyššího soudu. „Oni vlastně říkají, kdo je pronásledovaná osoba na základě kategorizace, kterou dělala Státní bezpečnost. To je, myslím, velice neblahé.“ Poukazuje tak na to, že s tímto rozlišením archivy počítaly jen do roku 2004.
„Kategorizace často nezahrnovala reálný stav. Mohlo dojít k tomu, že ten konkrétní člověk byl vnímán StB jako pronásledovaný, ale ve skutečnosti to mohl být člověk, který poskytoval různé údaje a přešel třeba do té kategorie spolupracovníků,“ upozorňuje historik.
Zákon o svazcích byl původně přijat v roce 1996, v roce 2002 byl rozšířen. Zpočátku měly ke svazkům přístup pouze takzvané oběti, po roce 2002 mohly být vybrané kategorie spolupracovníků StB zpřístupňovány pro konkrétní badatele, ale u obětí musel stále být souhlas.
