Masakr na Tchien-an-men je v Číně i po 25 letech zapovězeným tématem
Čtvrt století uplynulo od jedné z nejkrvavějších událostí v moderních čínských dějinách. Masakr na náměstí Nebeského klidu, kdy vojáci začali střílet do davu poklidně demonstrujících studentů, ale v Číně zůstává tabu. Peking dodnes zatýká svědky tehdejších událostí, kteří se chtějí podělit o své vzpomínky.
Mnoho z nich proto emigrovalo, většinou do Spojených států, Velké Británie nebo do nedalekého Hongkongu.
Právě v bývalé britské kolonii na tragické události každoročně vzpomínají a dokonce tam nedávno otevřeli muzeum věnované masakru.
„Tady pouštíme dokument o tom, co se z 3. na 4. června roku 1989 v Pekingu stalo,“ ukazuje aktivistka Debby.
Za zády jí stojí několik Číňanů, kteří přišli na asi jediné místo v celé Číně, kde je možné něco podobného vidět. Do hongkongského muzea denně přijde 100 až 200 návštěvníků. Polovina z nich přijíždí z kontinentální Číny a mlčení si přiváží s sebou.
Do muzea, které připomíná masakr na náměstí Nebeského klidu, se podívala i zpravodajka Českého rozhlasu Kateřina Procházková
Dva padesátiletí Číňané se vyhýbají fotoaparátu a mikrofonu. Mají strach i po čtvrt století: „Jsem tady s kamarádem. Ten si na to dobře pamatuje, protože tehdy žil v Pekingu. Ale nezlob se, mluvit o tom s nikým nebudeme.“
Podobně reaguje většina návštěvníků z komunistické Číny, kteří do nenápadné galerie zavítali. Mnohem sdílnější je Kanaďan čínského původu Jonathan Lau.
„Jsem emigrant. Dobře si na to ale pamatuji, bylo to velmi emotivní. Nikdo z nás nevěřil, že to tak špatně skončí,“ říká třesoucím se hlasem. Do Číny přicestoval poprvé od krvavého masakru. Za celých 25 let se ale podle něj nic nezměnilo.
Vzdělávat mladou generaci
„Čínská komunistická vláda stále tají, co se tenkrát stalo. Ekonomicky sice Čína vyspěla, svobodu slova a informací ale dál potírá. Čínskou vládu a její nové lídry bychom měli přinutit, aby za událost přijali odpovědnost. Když si lidé budou takovou tragédii připomínat, tak už se, doufejme, nezopakuje,“ upozorňuje.
Čínská vláda dala před 25 lety potlačit nepokoje v ulicích Pekingu. Události připomíná projekt Českého rozhlasu Znovu 89
Malé muzeum by nevzniklo bez podpory obyvatel Hongkongu. Ti se zapojili také v roce 1989, když přes město utíkaly stovky aktivistů na západ. Tehdy pomáhali obyčejní lidé, podnikatelé, ale i britská tajná služba nebo americká CIA.
Stranou nezůstala ani místní mafie. Za převedení jednoho studentského aktivisty do Hongkongu prý tehdy účtovala dvojnásobnou taxu, v přepočtu 300 tisíc až jeden milion korun.
„Otevřeli jsme toto muzeum, protože čínská vláda dosud nevzala žádnou odpovědnost za událost na náměstí Tchien-an-men a blokuje o ní všechny informace. Spousta lidí z Číny proto neví, co se opravdu stalo. V Hongkongu o tom díky Britům můžeme alespoň mluvit a mladou generaci vzdělávat. A samozřejmě bojovat za spravedlnost a demokracii,“ vysvětluje ředitel muzea.
„Jsem vděčná, že se lidé o této křivdě dozvědí. Tady je například rozhovor s rodiči jedné z obětí – otec říká, že je zničený z toho, že pro svého mrtvého syna nikdy nevybojoval spravedlnost. Po natočení dokumentu spáchal sebevraždu,“ říká aktivistka Debby.
Největší a nejsilnější hnutí v moderních dějinách Číny ji přivedlo ke studiu historie a aktivnímu odporu vůči bezpráví.
„Nikdy na událost nezapomeneme a nepřestaneme za spravedlnost a demokracii bojovat,“ uzavírá ředitel Muzea 4. června.
