V Domově důchodců v Náchodě se osvědčili dobrovolníci, bylo by jich ale třeba více

V náchodském domově důchodců v Náchodě zpříjemňují 150 seniorům každodenní pobyt dobrovolníci. Někteří si přijdou jen popovídat, jiní si přímo na pokojích zahrají s klienty třeba Člověče, nezlob se! A často je slyšet i hra na kytaru.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Studenti pomáhají seniorům (ilustr. obr.) | Foto: Diecézní charita Litoměřice

Lence Zelené je dvacet, její kamarádce Petře Kosařové o rok více.V náchodském domově důchodců jsou bezkonkurenčně nejmladšími dobrovolníky. Obě přitom práce v sociálních službách láká, podle Petry je navíc příjemné někomu pomáhat.

„Hodně mě tato práce naplňuje, protože máme obě dvě radost, když vidíme, jak se to stařečkům líbí a jak s námi zpívají.“

Přehrát

00:00 / 00:00

O prospěšné práci dobrovolníků v Domově důchodců v Náchodě mluvil Václav Pecháček

O patro níž přichází na jeden z pokojů Jiří Janák. Ten dřív pomáhal v Hospici v Červeném Kostelci nebo v Domově Svatého Josefa v Žirči, teď už třetím rokem chodí jako dobrovolník mezi náchodské seniory.

„To je vzájemný obohacování, oboustranné. Já těm lidem přinesu zvenčí trochu čerstvého vzduchu a oni mě obohatí svou moudrostí. Oni dávají mně, já dávám jim.“

Že takové návštěvy mají smysl potvrzuje samotná důchodkyně, 88letá Jiřina Středová:

„Jsem ráda, když přijde. Povídáme si o tom ces děje tady, venku. O tom, co se mi líbí a co ne. Prostě takové běžné věci.“

Prospěch pro obě strany

Podobně mluví také jednaosmdesátiletá Katarína Henclová. Ta se další z dobrovolnic nemůže dočkat, společně totiž mají rozečtenou knížku.

„Může číst, protože má příjemný hlas. Kdyby jeden týden nepřišla, tak už se ptám, kde jee? Opravdu šikovná paní. Takových bychom potřebovali víc.“

A s tím souhlasí i sociální pracovnice náchodského Domova důchodců Marie Demjanovičová. Se 150 seniory chodí pomáhat šestice dobrovolníků, potřeba by jich prý ale bylo čtyřikrát víc.

„Dobrovolníci docházejí každý týden pravidelně na hodinu, dvě. Naši klienti jsou s dobrovolníky a chtěli by jich tady mít více.“

Dobrovolník přitom nemusí mít žádné speciální znalosti ani dovednosti, podle Jany Žižkové stačí přijít a být ochotný poslouchat.

„Když je člověk vezme za ruku, pohladí je. A mohou si povídat. Prostě vlídné slovíčko a porozumění, sdílení, je pro ně to nej. Dávám prostě to, co cítím. A budu to dělat vždycky, protože mě to naplňuje a – tečka,“ řekla dojatě Jana Žižková.

mkp, Václav Plecháček Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme