Policisté v Klimkovicích podpořili dárcovství kostní dřeně

Za největší dar člověka člověku je považováno dárcovství kostní dřeně. A lékaři teď mají důvod k úsměvu. Lidí, kteří jsou ochotní obětovat část sebe, aby pomohli zachránit život nemocným, totiž přibývá. I proto zaplnili kolonádu v klimkovických sanatoriích policisté, kteří přišli na koncert na podporu dárcovství.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Modernizovaný pokoj JIP pro transplantaci kostní dřeně | Foto: Jana Kosová

Přibližně deset let je na seznamu dárců také policista Jakub Novák z Olomouckého kraje. Jeho kostní dřeň už pomohla a on by neváhal podstoupit zákrok znovu.

„Zastávám názor, že člověk nikdy neví, kdy ho to potká, nebo někoho z jeho blízkých. A čím víc nás v registru bude, tím je větší šance, že se najde vhodný dárce,“ říká.

A tak se pevně rozhodl a vyplnil přihlášku, pak absolvoval důkladné vstupní vyšetření a pohovor.

Přehrát

00:00 / 00:00

V Klimkovicích natáčela reportérka Jana Jeckelová

„Spočíval v kontrolním odběru asi tří zkumavek krve, pak se už jen čeká, kdyby, co by. To, že se člověk přihlásí do registru, není ještě vůbec žádná záruka, že zrovna na něj to vyjde a že bude dárcem kostní dřeně,“ vypráví.

„První týden člověk přemýšlí nad tím, co by se stalo, kdyby najednou zavolali. Potom jsem to hodil za hlavu a vůbec nad tím nepřemýšlel,“ vybavuje si. Nakonec ale přece jen telefon zazvonil.

„Byla neděle, osm hodin večer, cizí číslo, tak to zvednu a tam paní doktorka z Plzně, jestli pořád můj zájem o to trvá. To mi zopakovala možná patnáctkrát,“ říká Novák.

Dárce má právo změnit rozhodnutí

Dárcovství kostní dřeně je totiž především o dobrovolnosti, člověk má právo kdykoliv změnit bez udání důvodu své rozhodnutí. Pokud ale odmítne na poslední chvíli, v době, kdy se pacient připravuje na transplantaci, může ho ohrozit na životě.

Jakub Novák si nakonec vybral druhý ze dvou způsobů odběru buněk, a to z žilní krve. „Je delší, ale zas není v narkóze. Je to jako klasický odběr krve nebo plazmy, jen trvá čtyři hodiny.“

Jaký měl pocit, když se dozvěděl, že někomu pomohl? „První byl takový ten libý pocit. Potom už člověk začne přemýšlet nad tím, jestli mu to vůbec pomůže. Ten první hřejivý pocit to samozřejmě zastíní,“ tvrdí.

Bez váhání by prý do toho šel znovu. „Není to nic, co by normální člověk nezvládl,“ uzavírá.

Poručík Jakub Novák měl k dárcovství silnou motivaci. Jeho kolega policista měl totiž leukémii. Svého dárce se ale nedočkal.

Jana Jeckelová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme