Lékaři se mají vybavit skafandry proti exotickým infekcím. Většině to přijde zbytečné

Každý praktický lékař by v ordinaci měl mít kompletní vybavení proti vysoce infekčním exotickým chorobám. Doporučuje to alespoň směrnice Světové zdravotnické organizace (WHO). Na gumové skafandry a celoobličejové masky ale lékaři nemají peníze. Řadě z nich navíc připadá takové vybavení zbytečné.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Virus ebola na snímku z elektronového mikroskopu

Virus ebola na snímku z elektronového mikroskopu | Foto: PLoS Biology, licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported

„Když by přišel někdo s ebolou, tak se to nedozvím, dokud si na to sám nepřijdu. Až budu vědět, že ten člověk má ebolu, až si ho sám vyšetřím, tak pak už nemá smysl, abych si nasazoval nějaké ochranné prostředky. Protože už tu ebolu mám taky,“ vysvětluje brněnský praktický lékař Jiří Brzobohatý.

Směrnice, kterou přejala ve formě doporučení i česká legislativa, uvádí, které ochranné prostředky jsou proti nebezpečným infekčním chorobám nejlepší.

Přehrát

00:00 / 00:00

Názory českých lékařů na preventivní opatření WHO zjišťoval Tomáš Jelen

„Doporučuje to podle vlastností daného ochranného prostředku. Je ovšem nutné zvážit riziko možnosti, že se dostanu do kontaktu s takovouto nemocí,“ doplňuje ředitel krajské hygienické stanice Jihomoravského kraje Jan Mareček.

On sám na školeních a seminářích praktickým lékařům tyto ochranné skafandry nevnucuje.

„Je nutné zvažovat náklady a co za ně získáme. Jestli to, že přijdu do kontaktu s pacientem, posléze zjistím, že by mohlo jít o nebezpečnou nákazu, a pak si začnu tyto prostředky oblékat, i kdybych je měl, tak jestli tento způsob mě ochrání úplně před touto nemocí či nikoli,“ vysvětluje.

Ebola nyní řádí v rovníkové Africe. V Rovníkové Guinei už na tuto virovou nemoc zemřely stovky lidí. Pravděpodobnost, že by se podobná choroba dostala až do Česka, je ale podle expertky na cestovní medicínu Anny Přívorové velmi malá.

„Jakmile se vyskytne takové onemocnění, přijímají se velmi přísná opatření. Ta oblast bývá víceméně uzavřena. Člověk, který tam je, se dostane ven jenom až skončí ochranná lhůta a dovnitř pouštějí pouze zdravotní pracovníky,“ popisuje.

Podle ní je mnohem důležitější se na cestách chránit proti žloutenkám nebo komáry přenášenými horečkami.

S ebolou a podobnými onemocněními podle lékaře Jiřího Brzobohatého české zdravotnictví zkrátka nepočítá.

„Nepočítá s tím preventivně, protože by to stálo moc peněz. Pokud na tom někdo bude trvat, abychom to měli, tak si to koupíme, ale ať nám na to zvednou hodnotu bodu. Protože to jsou jediné peníze, ze kterých žijeme,“ uvádí.

Zdravotnický personál Lékařů bez hranic poskytuje v izolační jednotce v Kampungu ve východním Kasaipéči péči pacientovi, který možná trpí horečkou Ebola. Lékaři bez hranic pracovali v oblasti, kde propukla epidemie Eboly od začátku září 2007. | Foto: Pascale Zintzen

Anna Maňourová, Tomáš Jelen Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme