Politici hledají způsoby, jak pomoci dlužníkům. Inspirují se v zahraničí
Češi se v posledních letech stále častěji dostávají do dluhů. Ztratí práci nebo neodhadnou výši úvěrů, a splátky se jim pak vymknou z rukou. Pomoci by jim mohly alternativní formy oddlužení, které se využívají například ve Švýcarsku nebo Velké Británii. Jak by je bylo možné zavést do českého práva, teď zjišťují politici i expertní skupina.
Je mu 35 let a původně snil o tom, že se stane právníkem. Jeho život ale nabral jiný směr. Mladík z Prahy, který si přál zůstat v anonymitě, se kvůli drogám dostal za mříže.
„Dostal jsem osm let, ale po 50 měsících jsem šel zpátky,“ vzpomíná. Když vyšel z vězení, začínal s dluhy a úplně od nuly: „O byt jsem přišel, protože jsem z vězení nedokázal splácet hypotéku.“
Mladého muže zachránilo pražské centrum Rubikon, které osobám s kriminální minulostí vyhledává práci a pomáhá jim s dluhy.
„80 procent lidí, kterým zprostředkujeme zaměstnání, zůstane zaměstnáno i po skončení zkušební doby. Máme stejnou úspěšnost, že ti, co zůstanou v práci, i splácí dluhy,“ upozorňuje ředitelka Dagmar Doubravová.
Rubikon je členem Aliance proti dluhům, která usiluje o to, aby se do českého práva prosadily alternativní možnosti splácení pohledávek. Na institut oddlužení, kdy je nutné během pěti let umořit 30 procent pohledávek, totiž nedosáhne každý.
Sanační fond nebo dobrovolné narovnání
Pomoci by tak mohl například sanační fond, který nabízí bezúročné půjčky a vyjednává s věřiteli o odpuštění části dluhu. Lidem pak nadále nehrozí exekuce a pohledávky nenarůstají. „Potenciál sanačního fondu v tuto chvíli vidím právě v programech oddlužení,“ říká Doubravová.
Do dluhů se v posledních letech často dostávají také důchodci nebo matky samoživitelky. Sanační fond je jedním z možných řešení i podle soudce Vrchního soudu v Praze Luboše Dörfla.
Při osobním bankrotu na sebe dlužník podá insolvenční návrh, ve kterém navrhne oddlužení. Pokud soud oddlužení povolí, zvolí jednu ze dvou možných forem. Buď zpeněžení veškerého dlužníkova majetku, nebo postupné splácení podle splátkového kalendáře. V obou variantách musí dlužník věřitelům vrátit alespoň 30 procent závazků, od zbytku dluhů ho pak soud může osvobodit. Tímto způsobem se ovšem mohou z dluhů vymanit jen nepodnikající fyzické osoby.
„Síla toho návrhu spočívá v tom, že tady je někdo, kdo je schopen věřitelům ihned zaplatit za dlužníka. Sice méně než 30 procent, ale přeci jen něco – poskytnout věřitelům nějaké reálné plnění. A to si myslím, že je argument, který může mít sílu dovést věřitele k jednacímu stolu s dlužníkem,“ uvažuje.
Sanační fond využívá například Německo nebo Švýcarsko. Podobně by mohl po vzoru Velké Británie fungovat také institut dobrovolného narovnání. Jde o dohodu mezi dlužníkem a věřiteli, kterou zprostředkuje insolvenční správce.
„Institut dohody o narovnání by měl zakotvit to, že nemusíte zaplatit 30 procent, ale ta částka může být o hodně nižší, například 10 procent. Pokud se takto dohodnete s věřitelem a on s tím souhlasí, tak platíte méně. Můžete si to rozložit i na delší dobu,“ vysvětluje poslanec Jan Chvojka z ČSSD. Vládní koalice se podle něj chce oddlužování více věnovat.
Nové způsoby by prý podpořila i opoziční TOP 09. „Domnívám se, že bychom to minimálně zvažovali. Protože situace právě v oblastech zadluženosti je velmi závažná a je potřeba nalézt vyrovnané postavení věřitele i dlužníka,“ dodává poslankyně Jitka Chalánková.
Mnozí dlužníci na insolvenční návrh nedosáhnou
„V naší zemi je celá řada dlužníků, která nedosáhne na insolvenční návrh,“ zdůraznila Dagmar Doubravová, ředitelka pražského centra Rubikon.„To znamená, že nedokáže uspokojit alespoň 30 procent závazků během 5 let."
"V zahraničí máme dvě možnosti. Jednak se jedná o sanační fondy, které nabízejí věřitelům okamžité plnění za to, že odpustí část dluhu.“
O možnostech oddlužení v zahraničí mluvila Dagmar Doubravová, ředitelka pražského centra Rubikon
„Pak ještě existuje možnost dobrovolné dohody mezi dlužníkem a věřitelem, která je zprostředkovávaná insolvenčním správcem,“ poznamenala Doubravová.
„Principem je, že když se alespoň 75 procent věřitelů, respektive jejich celkových pohledávek, domluví s dlužníkem o nějakém nižším plnění, pak je dohoda závazná i pro věřitele, kteří s tím původně nesouhlasili."
Oba modely podle Doubravové respektují snahu věřitele domoci se svých pohledávek v co nejvyšší míře, ale současně reflektují i možnosti dlužníka.